Osobný rozvoj

Rozhovor s blogerkou Natali Monroe

2.1.2018 00:35
"Občas jsem svědkem vyhrocených mileneckých situací, opileckých sporů i radovánek, ale většinou jde jen o procházející, kteří mou pozornost přitahují jako magnet." Natali Monroe

1. Čomu sa venuješ?

V první řadě studuju, to je u mě na prvním místě. Studuju sociální pedagogiku a psychologii a chci v tom pokračovat tak dlouho, dokud to bude v mých silách. Ke škole mám ještě docela časově náročnou praxi, kde trávim tolik času jako kdybych chodila do práce, ale nikdo mě za to neplatí. Abych té praxe neměla málo, teď začínám ještě s dobrovolnickou činností v domově pro seniory se zvláštním režimem, protože duševně nemocní jsou mou cílovou skupinou. Kromě toho se ve volném čase snažím věnovat psaní, tetování, někdy i focení a hodně času věnuju podpoře přítele, který dělá hudbu.

2. Kedy a prečo si sa rozhodla začať blogovať?

Začít psát blog nebylo úplně z mé hlavy. Psaní mi chválily učitelky už od základky a deníček jsem si psala dlouho. Úplně prvním popudem byla poptávka na twitteru po mých zapiscích z doby, kdy jsem byla hospitalizovaná v psychiatrické léčebně. Pak jsem začla koketovat s myšlenkou dát svoje zápisky a úvahy do nějakého uceleného konceptu, ale nevěděla jsem, jak to uchopit. Jednoho večera o samotě a s kapkou vína jsem tak přemýšlela o svým životě, jak by asi vypadal na papíře a začala jsem psát. Napsala jsem zcela bez úmyslu úvod ke svému webu. Když si to přečetl přítel, byl nadšenej, že píšu skvěle a hned na mě chtěl hodit rovnou napsání celý knížky, což samozřejmě neni jen tak, ale aby to nepřišlo vniveč, udělala jsem si alespoň blog. Tohle veřejný ventilování mých memoriálů a zkušeností má dva prosté důvody, kterým připisuju stejnou váhu. Vím, že spousta lidí zažívá něco podobného, jako jsem zažila já, ale mají pocit, že jsou jediní, protože se o tom veřejně nemluví. Ještě v dnešní době mít nějakou psychickou poruchu znamená mít stigma, nálepku. Ale tak to být nemá a ráda bych přispěla osvětě. Možná to zní naivně, ale podle mě každej, kdo chce něco změnit, musí začít u sebe. Druhým důvodem je to, že je to pro mě svym způsobem taková terapie. Ozvalo se mi spousta lidí, u kterých bych v životě nepředpokládala, že můžou mít podobná trápení, takže se mi tím akorát potvrzuje první důvod. To mi hodně pomáhá se přijmout a můžu říct, že jsem na tom v poslední době líp.

3. Akú peknú príhodu si zažila počas svojho blogovania?

Spousta kladné odezvy na moje psaní. Jak od cizích lidí, tak o známých a i těch nejbližších. Když jsem začínala, nečekala jsem nic extra, byla bych vděčná i za jednoho čtenáře a teď mam na svym webu i na refrsheru dohromady neskutečný tisíce návstěv. Jsem z toho pořád rozpačitá, protože mě to upřímně zaskočilo. Ale nejhezčí na tom všem je číst si ty zprávy a navazovat kontakt s lidmi, kteří mají potřebu se mi svěřit a já se jim snažím poradit nebo pomoci. Sama vím, že i ta možnost se někomu svěřit a vypovídat, je hodně důležitá a já jí postrádala nejvíce. Kdybych ji tenkrát měla, hodně špatných věcí se vůbec odehrát nemuselo, ale beru to tak, že se to stát mělo. Takže ve chvíli, kdy mi ať už známý nebo cizí člověk píše přímo o radu nebo si chce jen popovídat, se cítim jako psycholog nebo nějaký spasitel a jsem za to fakt ráda, dáse říct, že mě to svým způsobem naplňuje pocitem nezbytečnosti.

4. Aké rady by si dala človeku, ktorý chce začať blogovať?

Nemyslím si, že jsem někdo, kdo by v tomhle ohledu měl právo někomu radit, protože jsem sama amatér. Ať si kdo chce píše o čem chce a jak chce, to je věc každýho. Když mě něco nebaví nebo vyloženě sere, tak to jednoduše nesleduju, nevyhledávam nebo ignoruju. Kdyby to tak měl každej, bylo by na tom internetu o něco líp. Napadá mě jen - pozor na gramatiku!

5. Aký je tvoj názor na sociálne siete? Sú podľa teba mladí na nich až závislí?

Sociální sítě k dnešní době neodmyslitelně patří, ať už se to někomu líbí nebo ne. Mají výhody i nevýhody. Jsou to žrouti času, ale zas ulehčují komunikaci. Sama jsem na nich závislá asi jako většina lidí.

6. Máš obľúbenú webstránku, blog alebo knihu ku ktorej sa rada vraciaš?

Asi zklamu, ale na nic takovýho jsem zatim nenarazila. Co jsem chtěla, to jsem si přečetla a co budu chtít, to si přečtu. Ale že bych se k něčemu vyloženě vracela, to se rozhodně říct nedá.

7. Ak by si mala vybrať jeden výrok, alebo myšlienku, ktorá by charakterizovala tvoj život, aká by to bola?

Pamatuju si, že poslední den v léčebně jsem v kuřárně nechala fixou na zdi napsaný "ani krásky se vždy necítí krásně" a je to stále aktuální.

Články tejto blogerky nájdete na refresher.cz Ak by Ti to nestačilo, tak si pozri aj jej blog na tomto odkaze.

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.
Priemerné hodnotenie
zatiaľ málo hodnotení
Ohodnoť blog
Pre hodnotenie sa musíš prihlásiť!
Prihlásiť
Pridať komentár
0
Nahor
Ďalšie články, ktoré by ťa mohli zaujímať
Cesta svetom - návrat domov (+fotogaléria)
Tip na Android hru : Proton Bus Simulator
Cestujete do Černobyľu? Toto by ste mali vedieť
Zanedbaná pieseň
Smrtonosná fajka
Cestovat a při tom vydělávat. Sen nebo realita?