Cestovanie

"Caffè? Pizza?" aneb Čecháčci na dovolené

8.2.2018 22:59
Slunce, seno, Itálie... Už vás štve zima? Ohřejte se vzpomínkou na léto.

UPOZORNĚNÍ: OBSAHUJE NOTNOU DÁVKU IRONIE

"Vyfoť mě tady na té zastávce." nebo "No tak si povol kalhoty, přece to tady nenecháme." a podobné čecháčkovštiny, které jsme předváděli na návštěvě u Taliánů.

(Přiznejte se, kdo si aspoň v duchu říkává: "Jůůůůů, mořéé.")

HLAVNĚ ŽÁDNEJ STRES

"Ty ještě nemáš sbaleno? Vždyť za dvě hoďky odjížíme!" Nestačím se divit laxnímu přístupu toho svýho.

"Klídek, sbalím plavky, ručník, peníze, lahváče a můžeme vyrazit." Typickej chlap. Jakou jinou odpověď bych taky mohla očekávat.

Moje maličkost si samozřejmě začala sepisovat seznam už měsíc dopředu. Co kdybych si potřebovala něco dokoupit? Nový plavky a šaty jsou samozřejmostí. Taky sehnat kvalitní opalovák, přismahlý záda a xicht nejsou IN (ačkoli se ten můj stejně nebude chtít napatlat).

Jako chudí studenti budeme bydlet v apartmánu (bez jídla), takže nesmím zapomenout na číňanský polívky, těstoviny, kečup a trvanlivej sýr (co jinýho bysme asi měli v Itálii požívat, že ano). Lančmít ani jeden nemusíme (špatný vzpomínky z dětství). Nehledě na to, že jsou konzervy nehorázně těžký. No a sem tam si koupíme pizzu.

Crrr. Hodina Há nastala. Můj milovaný stál přede dveřmi. Trošku se zděsil při pohledu na moje zavazadlo. Když jsem uviděla, jeho malou sportovní tašku, cítila jsem se trošku trapně.

"A seš si jistej, že máš všechno, zlato?"

"Mno nakonec jsem k těm plavkám přibalil ještě boxerky, pár triček, kraťase a ponožky."

Jen jsem se pousmála a radši si sedla, pozdravila skoro tchána a mohli jsme vyrazit.

A *PÍP*, KDE MÁM PAS

Přijíždíme na autobusový nádraží. Naši spolucestující vypadají, jako by utekli z natáčení Účastníků zájezdu. Jen se modlím, aby delegátka nebyla slečna Pamela. Karel a Karel by mi nevadili.

Uff, prospekty vybírá celkem pohlenej blonďák.

"... a ještě vás poprosím o pas," zaskočí mě delegát.

A sakra, kde ho mám?! Mám chuť panikařit. Nádech, výdech. Ještě jednou prošmejdím kabelku. Naštěstí byl schovanej v jedný vnitřní kapse.

Po pár peripetiích se konečně usadíme na sedadla a vyrážíme směr Marcelli di Numana (autobus ale řídí jen jeden Karel, kterýmu sekunduje Petr).

Kafé bohužel musíme pít z těch plastovejch kelímků (hnědý podšálky prej rozkradli).

MOŘÉÉ, KOUKEJ!

Cesta byla dlouhatánská. Já se vyspala celkem dobře, ale o miláčkovi se to říct nedá. Celou noc jsem ho tlačila na okno. A babča před ním si položila sedačku na maximum. Chudák. Ale zachoval se jako džentlmen, pohodlí dam především.

Po třinácti hodinách cesty konečně blížíme k místu určení. Jak projíždíme kolem pobřeží, samozřejmě se ze všech koutů autobusu ozývá: "Hele, moře."

Připomeňte si legendární videjko od ViralBrothers.

Zdroj: YouTube.com

ŽÁDNÝ VYBALOVÁNÍ, JDEM SE KOUPAT

Abysme měli výhled na moře, zamluvili jsme si pokoj směrem k pláži ve čtvrtým patře. Výtah tam sice nebyl, ale mám silnýho chlapa :D.

Hodili jsme kufry do rohu. Vyndali věci na pláž. A šupky dupky k vodě. Já se pro jistotu před odchodem napatlala padesátkou z DM. A ten můj? On prej žádnej opalovák nepotřebuje.

Jak se měnily turnusy, tak byla i kolem desáté dopoledne pláž poloprázdná. Nesnáším písek, takže mě potěšilo, že byla spíš oblázková (měla jsem si vzít boty do vody).

"No tak zlato, deky rozděláme pak," popohání mě přítel.

Má pravdu. Už abysme se koupali.

Vběhneme do vln. Miluju potápění, takže skočím rovnou "šipku". Cítím se jak mořská panna, když v tom.... MEDÚZA! A požahala mi celej obličej! No to snad není možný. Nasupěně vylezu z vody a hledám nejbližší sprchu. Tu bolest nikdy nechtějte zažít. Obávám se, že si koupání moc neužiju. Nesnáším Itálii.

Zdroj: pixabay.com

Po zbytek dne se zdržuju spíš na pláži. Na oběd pojídáme řízečky s chlebem (co taky jinýho).

Aspoň, že jsem se namazala tou padesátkou, protože k večeru už cítím, jak mě pálí ramena. No a ten můj? Hádejte... fňukal pak další tři dny.

Po návratu na pokoj dojíme poslední zbytky z domu a ještě za světla vytuhneme (prospání na pláži totiž nestačilo).

HNUSNÝ POČASÍ? NO A?

Další den upadáme do typické dovolenkářské rutiny. Ráno pláž, na oběd domů a krátka chrupka, odpoledne pláž, navečer jídlo ve městě a pár drinků. Pak znova a znova.

Čtvrtý den našeho pobytu se ale trošku ochladilo, tak jsme se rozhodli vyrazit do Numany a Sirola, což jsou malá města asi kilásek vedle.

Naši túru zahajujeme kolem jedenácté. Jsme rozhodnutí poobědvat v nějaké pěkné restauračce na kopci (v Marcelli žádnej není) s výhledem skoro až do Chorvatska.

Byli jsme dosti naivní, že seženeme místo bez rezervace. Co by taky jinýho turisti dělali, než zevlili v restauračce, když to není na koupání.

Nakonec po delším bloudění objevujeme malou zapadlou pizzérku (bez výhledu).

Pročítáme jídelní lístek. Ačkoli jsme v Itálii už pár dní, stále nás děsí ceny.

Nechceme být škudliví trapáci, co si neobjednavají pití, ale jen jídlo... Jenže všechny sodovky jsou moc drahý, tak si s dobrým úmyslem objednáme shakerato za tři eura (i když nemáme tucha, jaký je to kafe). Pizzu si dáme margheritu a samozřejmě napůl (už nemůžeme moc utrácet, aby nám ještě zbyly eura).

"Caffè? Pizza?" vykřikne zděšeně Italka.

S tím nejmedovějším úsměvem na tváři přikývnu a tvářím se, jako by to bylo v našich končinách normální... Pizza a kafe rovnou k tomu... to přece není nic divnýho.

Po pár minutkách před námi přistane malinkatej šálek onoho záhadného shakerata. Nečekala jsem žádnej zázrak. Ale když to má v názvu "shake", myslela jsem si, že to bude s mlíkem. Kdeže... Byl tam navíc jen rozdrcenej led.

Pizza byla celkem dobrá (zrovna na margie není co zkazit). Jenom bylo hrozně trapný, když kolem nás procházela madam pinglice a vždycky si ťukala na čelo se slovy: "Caffè? Pizza?"

Zdroj: pixabay.com

GOOGLE NEMÁ VŽDYCKY PRAVDU

Přiznejte se, kdo z vás považuje strejdy Gůgla za vševědoucího poloboha?

Při hledání nejkratší cesty na Sirrolskou pláž se nám slepá důvěra v moderní techniku poněkud vymstila. Jak jsem zmiňovala, Sirollo je na kopci... ale říká se, že někde dole má ty nejkrásnější pláže na pobřeží. Takže další cíl je jasný.

Ale jak se tam co nejrychleji dostat? Sledovat cedulky přece patří k předpotopním způsobům. Vždycky existuje ZKRATKA (je to dál a o to horší cesta).

Právě takovou zkratečku nám našel Gůgl.

To, že jsme šli kamenitou příkrou pěšinkou, by mi ani nevadilo. Ty myši všude kolem taky ne. Ale to, když hlásil, že jsme na místě a pod náma sráz pro sebevrahy a pláž dole... to mě teda dostalo. Určo si teď říkáte, že jsme zadali špatný cíl. Ale ne, zas takoví ňoumové nejsme.

Naše zkratka se nakonec protáhla, protože jsme se museli složitě vracet. Nakonec nás tam stejně dovedly cedulky.

A ta úchvatná pláž? Byla o kilometr severněji. Z pevniny přístupná jen po nějakým laně. Nebo vodou. Ale vzhledem k vlnobití a zataženýmu nebi jsme ji nakonec oželeli.

Vzali jsme za vděk aspoň "obyčejnou" pláž a zablbli si ve vlnách. Moc dobrej nápad to nebyl, co si budem...

Cesta zpátky byla nekonečná. Na apartmán jsme došli až navečer. Strhaní jako cigánský hračky (do takových vln už nikdy nevlezu).

Výlet to byl sice pěknej. Jenže dost špatně načasovanej, protože další den se totiž jelo ne celej den do Říma.

Ale o tom až příště...

V dalších článcích se můžete těšit na trošku zahořklé vypravování o hlavním městě Itálie a naprosto nadšeném povídání o San Marinu.

S MOU NENÁVISTÍ K ITÁLII TO ZASE NEBUDE TAK HORKÝ

Víte co? Já se do té země ve tvaru kozačky asi zamilovala... i když se to na první pohled nezná.

A víte proč?

Kvůli naprosto otevřeným a energickým lidem, kteří mají na všechno čas. Jejich úsměvnýmu způsobu řízení. Výbornýmu jídlu (ano, dali jsme si i něco jinýho než Margheritu v Numaně)...

Chorvatký moře se mi sice líbí víc... ale Itálie je všude trošku nasáklá tou pradávnou kulturou.

Pokud plánujete dovolenou, tak Itálie je jasná volba. I přes všechny její nedokonalosti si ji zamilujete. A to ji dělá tak výjimečnou.

Zdroj: pixabay.com

PS: Z hrůzou jsem zjistila, že nemám skoro žádnou použitelnou fotku z Marcelli, Numany ani Sirola... ale profi jsou stejně lepší :)... tady nahoře se díváte na Numanu a Sirollo.

A co vy? Provádíte nějaké čecháčkovštiny, za které by se nestyděla ani Škopková s Koopníkovou?

Zdroj: YouTube.com

Doufám, že jste se aspoň trošku pobavili.... a nezoufejte, léto je tu, co by dup :).

Iva Rojko

Páni, vy jste dočetli až sem! Gratuluji!

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.
Priemerné hodnotenie
zatiaľ málo hodnotení
Ohodnoť blog
Pre hodnotenie sa musíš prihlásiť!
Prihlásiť
2 komentáre
9
Nahor
Ďalšie články, ktoré by ťa mohli zaujímať
Pohodový piatok :)
Vitajte !
SICÍLIA – východné pobrežie za 7 dní
Paradox (ne)sociálnej doby
Mamička to zariadi
Budapešť - stredoeurópsky Paríž