Cestovanie

Vítejte v Los Angeles a dejte si bacha. #1

13.5.2018 17:54
Pokud přemýšlíš nad tím, že je konečně čas se sbalit a aspoň na chvíli cestovat, tak jako to dělají všichni v tvém okolí, nepřestávej číst. Stojí to rozhodně za to a dnes už to vůbec není o penězích!

Kdyby si každý z nás uvědomil, že už dlouho žijeme v době, kdy se dá přeletět celý svět téměr za pakatel, bylo by to moc cool, protože ty ceny by šly ještě dolů a nejspíš by se nám tu všem žilo lépe, protože cestování z tebe dělá více pozitivního člověka. Tohle je prostě fakt, kterej nejde vyvrátit. Já nikdy z Evropy nevypadl. Důvod byl jednoduchý - nikdy na to nebyly peníze, nebo aspoň mi to tak vždy přišlo. Poté, co jsem začal pracovat v leteckém prostředí a získal větší insight info ohledně prostředí aerolinek a letenek, objevil jsem pravidelnou linku Copenhagen - Los Angeles za cenu 160 EUR a v ten moment jsem přesně věděl, která je má příští destinace. LA here we go!

Downtown Los Angeles - Wilshire Grand Center.

Dostat se do Kodaně bylo trochu složitější skrz koncert Machine Gun Kellyho na pražském Karlíně, který se odehrával zhruba 8 hodin před mým odletem. Co si budem, není nic lepšího, než propít celou noc, naspat 2 hodiny a pak pít na letišti půllitrovej starbucks a doufat v to, že z vás kafe udělá střízlivějšího člověka. Neudělá. Cestovat s kocovinou se mnohdy nevyplácí a to hned z několika důvodů: nejste fresh, nevoníte, jakákoliv maličkost vás dokáže víc rozhodit a hlavně - sem tam se prokáže, že jste prostě hloupej člověk. Moje finální destinace byla Los Angeles, ale abych si start výletu trochu zpestřil, zabookoval jsem si letenky stylem, abych měl 24 hodin v Kodani na nějaký procházky a chillout. A bylo to vlastně super, jen jsem hned ze startu přišel o 40 EUR díky mojí kocovině, protože jsem si ve směnárně proměnil peníze na eura a dollary s tím, že jsem chtěl 100 EUR utratit v Kodani a zbytek případně zaměnit na USD. Samozřejmě, že jsem tohle řešil až na pražském letišti, kde jsem zaplatil ten největší možný poplatek a v moment, kdy jsem v Kodani přistál a šel si koupit můj první dánskej hot dog mi paní musela vysvětlit, že v Dánsku se eurem neplatí, nýbrž dánskýma kronama. Nebýt toho, že s dánskýma kronama pracuji vesměs neustále, řekl bych si něco jako "shit happens", ale tohle bylo fakt zbytečný.

Bud dobrej a nespadni bratm. 🙏 #norwegian #cphairport

A post shared by lukasbarsinbars (@lukasbarsinbars) on

Kodaň byla cool, ale dokud nebudu fest bohatej člověk, tak se tam prostě nevrátím. Každopádně, přichází čas na můj první longhaul flight do LA. Dlouho jsem přemýšlel, jakým vůbec poletím letadlem a jestli cena letenky není na úkor modelu letadla. Není. I přes nejnižší ceny, Norwegian je aerolinka, která má ve svém fleetu nejnovější Boeing 787 Dreamliner, který operuje na většině mezikontinentálních spojení a tenhle model využívá většina klasických ne-lowcost aerolinek. Stručně řečeno: pokud zaplatíš 1000 EUR za let Londýn - New York s British Airways, letíš se stejným letadlem a máš uplně stejný servis jako když tuhle trasu dáš s Norwegianem, jen tě to stojí o 80% míň. Let to byl ale krásnej. Žádné turbulence, super výběr filmů a seriálů v tabletu, kterej je instalován do každé sedačky a taky možnost objednávání jídel a drinků přímo ze sedadla. Ano, vím že je 2018 a pro většinu čtenářů jsou tyhle věci už automatické, no já z toho byl nadšenej as f*ck. Po skoro 13 hodinách sledování marvelovek jsme přistáli na LAX a jako první hlášení jsme dostali přímo od kapitána, kterej nám smutným hlasem řekl, že pro nás LAX nemá volnou bránu a minimálně hodinu musíme počkat. Samozřejmě, někteří nadšení nebyli, ale já měl radost, protože jsem byl v mým vysněným městě (ikdyž jsem teda z něj ještě neviděl absolutně nic, protože jsem byl situovanej v prostřední řadě přímo uprostřed) a hlavně jsme v pořádku přistáli. Po zhruba hodinovém čekání jsme konečně našli volnou bránu a show mohla pokračovat.

Downtown Los Angeles - Aon Center.

Pokud letíte do USA poprvé, nejspíš budete mít spoustu stresu ohledně vyřizování víz (připadně ESTAy) a taky v sobě budete tlačit pocit, že vás tam třeba ti kluci ani nepustí a pošlou vás na letadlo zpátky do Evropy. Já byl z tohohle super scared. V moment, kdy na mě zamával postarší pán, který měl tu moc rozhodnout o tom, kdo dnes vstoupí na půdu USA a kdo ne, mi naběhla taková husina, že jsem byl skoro přesvědčený o tom, že přes tohohle pána prostě neprojdu. Netrvalo to naštěstí dlouho, obeznámil jsem pána s mým plánem na příštích 6 týdnů a za chvíli jsem šlapal dál směr posunovací dveře s obřím nápisem EXIT. Pán mi na rozloučení ještě poradil ať si "dávám bacha", no jediné co mě hlavě proběhlou bylo: "Bro, tohle už jsem slyšel asi tak 1001krát, ale dík. Já přiletěl do LA zhruba ve 3 odpoledne, tudíž i s neplánovaným čekáním jsem měl nějaké 4 hodiny do západu slunce a tak nějak jsem se rozhodl jít z LAX do mého hotelu pěšky. Poté, co jsem se po třech hodinách podíval na mobil, jaká je vzdálenost do mého hotelu, zjistil jsem, že by mi to trvalo nejspíš týden, než bych tam došel. Los Angeles je prostě obrovské a ať máš sebevědomí a svaly jaké chceš, když se začne stmívat, tak ti naběhne strach o tvůj batoh a zdraví. Aspoň teda pokud je to tvůj první den v LA.

Downtown Los Angeles .

Najít můj hotel byla výzva. Za prvé k mému překvapení to nebyl hotel, nýbrž studentská ubytovna (poučení: Nevěř všemu, co se píše na internetu.), kde samozřejmě nebydlel ani jeden student a celá studentská ubytovna byl vlastně jeden rodinný barák zhruba s 10ti pokoji, kde po šesti až osmi lidech spal nespočet cizinců - od Izraele přes Austrálii po Českou republiku. Můj první moment byl nešťastný. Na pokoji nebyla ani žádná skříňka, která by se dala zamknout, a byl jsem v podstatě vystaven pozici, kdy při každém opuštění tohoto místa budu buď přemýšlet nad tím, jestli mi náhodou někdo nekrade věci a nebo budu muset tahat vše sebou. Oh god. Bylo zhruba 10 večer, já byl unavený jako prase a chtělo se mi spát, no jeden z mých nových spolubydlících mi ukázal z okna terasu, kam jsem měl údajně jít se seznámit s ostatními. Když jsem přišel a se všemi se následně poplácal a seznámil, dostal jsem užitečné rady na to čemu se v LA vyhnout, kam zajít a hlavně - jak koupit weed, což byla asi nejzajímavější rada, protože momentální systém prodeje trávy v Californii je strašně zábavnej. Dneska nesháníte lidi, kteří vám drogu prodaj, dneska sháníte lidi, kteří vám prodaj fejkovou kartičku, na kterou si pak zajdete do lékárny a nebo ke kterémukoliv dealerovi ve vašem okolí, co má na tohle licenci (když jsem se v centru podíval na aplikaci, která má data o všech prodejcích, tak poté co jsem aplikačce umožnil mi čeknout mou polohu a ukázat dealery v okolí, zjistil jsem, že v každém baráku okolo mě je aspoň jeden. V podstatě stačí kliknout na jakejkoliv dům v centru a někdo vždycky vyběhne s nějakým zbožím.). Já byl v USA zarytej nehulič, takže jsem se tomuhle jen vysmál a dál mě to nijak nezajímalo, no lidi okolo mě byli v kontaktu s aplikačkou každou chvíli. Každopádně, byl to strašně příjemnej pofel se všema zúčastněnýma a nebýt toho, že jsem byl fakt unavenej a potřeboval spát, nejspíš by se pofel změnit v nějakou párty.

Downtown Los Angeles .

Na druhý den jsem vstal v 6:00 a pár minut později už jsem opouštěl "hotel" směr L.A. Downtown. Jo, přesně to místo, kde jsou ty velký budovy a tak. Byl jsem omámen tím vším, co se kolem mě dělo. Takhle brzo ráno to tu ještě moc nežije, v ulicích potkáte málo lidí a spíš jen potichu pozorujete jak se jedno z největších business měst pomaličku probouzí. Zajdete si na pravej americkej starbucks, kterej samozřejmě chutná uplně stejně jako všude jinde, dáte si první americké McDonalds, kde se musíte spokojit s ne-vážně-chutnými pancakes, protože je přece jen stále ráno a big mac vám ještě nedaj, zajdete do amerického Apple Store, kde marně hledáte ty ultra nízké ceny, protože vám kdysi někdo řekl že apple produkty se vyplatí kupovat jen v USA, protože stojej o dost míň. Bullshit. Všechno stojí úplně stejně a pokud berete ohled pouze na výslednou cenu a neberete v potaz další faktory, nemá cenu se o tomhle dál bavit. Když jsem prošel jednu z nejznámější 5th & 7th Avenue, rozhodl jsem se změnit ruch velkoměsta za pořádnej chillout na pláži, ne dlouho na to už jsem seděl v metru směr Santa Monica. Los Angeles je vážně cool, ale sem tam vám spíš připomíná hru o čas, než to legendární město, o kterém jste vždy snili ho navštívit. Trasa metra z centra do Santa Monici trvá zhruba hodinu a 40 minut (ano, samozřejmě, že tohle jsem si mohl dopředu vygooglit, stejně jako všechno ostatní na světě) a když jste odkázání na cestování pouze autobusy a metrem, není tohle zrovna úplně chtěná výplň vašeho času. Ale tak co už. Santa Monica je přenádherná. Když jsem tam poprvé přijel, cítil jsem se, jako kdybych na tomhle místě vyrostl. No a taky že jo, protože celý Santa Monica Pier je dokonale zkopírovanej v GTA San Andreas, takže na místech, kde jsem jako malej přejížděl lidi motorkou, teď pozoruji reallife sunset a práskám cigaretovou kapsli uvnitř filtru mojí camelky. Life is nothing else but beautiful.

Santa Monica Pier.

Po chvilce opalování na lavičce jsem se rozhodl opustit Santa Monicu a nasměrovat se na jednu z ne moc známých čtvrtí LA - Hollywood. Samozřejmě, že mi další přesun trval přes 2 hodiny, ale tak stálo to za to. Hollywood je weird. Tisíce lidí okupující jednu ulici, která je oboustranně obehnána chodníky s tisíci jmen, o kterých jsem nikdy neslyšel, ale tak třeba je to jen má špatná knowledge.

Zábavnej fakt na Hollywoodu je ten, že všude postávaj skupiny různých rapperů, kteří se ti snažej prodat jejich novej mixtape. Nebo prodat, oni vždycky začnou stím, že je to komplet free a než jim stihneš říct, že tě to absolutně nezajímá, tak už máš na CD napsaný i věnování. Ihned poté začnou být nasraní, že když už ti to CD podepsali, tak by sis ho mohl i koupit no a nakonec ukončují dialog se slovy "F*ck you man." Já miluji hip hop, kupuji CDs od dob, co jsem začal dostávat první kapesné, no ale nikdy nepodpořím CD, které nemá absolutně žádnej cover a ještě se ti ho někdo snaží vnutit. Další zajímavou skupinkou jsou masy lidí, kteří prodávají vodu. Water for dollar. Vzhledem k teplotám, které umí mnohdy mít i kolem 39 stupni celsia, je samozřejmě více než důležité dodržovat pitný režim a mít dostatek tekutin vždycky u sebe. Já si první jednu láhev koupil, protože mi to přišlo super a chtěl jsem tak týpky aspoň trochu podpořit, no znovu bych to už neudělal, protože jsem koupil láhev, z které už nejspíš někdo předemnou pil a bůhví z kama vůbec voda je. Další nepřehlédnutou skupinkou jsou všelijací protestanti. Obřízky, tresty smrti, kontrola zbraní, Islám či Donald Trump - vyber si jedno téma nebo osobu, proti které by si chtěl protestovat a vydej se do Hollywoodu. Zaručuji ti, že to nebude trvat dlouho a najdeš svůj gang a můžete protestovat všichni spolu.

Hollywood Boulevard.

Mě žádní protestanti nevadí a víc než dost rozumím skutečnostem, že ve spoustě případů to má smysl a jakákoliv snaha za lepším životem pro ostatní je něco, co bychom jako lidstvo měli více cenit. No, já se pro tohle nenarodil, takže na všechny petice jsem s úsměvěm odpověděl, že bohužel nemám čas. A další věc -když letíte do LA, zapomeňte na free wifi a rovnou na letišti si kupte nějakou simku, přes kterou budete moct využívat data. Já měl za to, že když už i v Česku najdeš místa v parku, kde je free wifi, tak USA bude jeden velkej free wifi spot. No není tomu tak ani trochu. Jedinou free wifi najdeš v McDonaldu a když nenajdeš McDonald, seš prostě v pasti. Já byl v pasti celkem dlouho, protože jsem se chtěl z Hollywoodu dostat jedno z dalších turisticky nejnavštěvovanějších míst, The Griffith Observatory, a neměl jsem nejmenší tušení, jak se tam dostat. Z Hollywoodu trochu vidíš, kde se circa obzervatoř nachází, no ale už z toho pohledu je ti jasné, že pěšky to může celkem bolet. Já věnoval nejspíš hodinu tomu, že jsem se snažil najít McDonald a vygooglit tak možnosti dopravy, no ale stejně jsem žádnej nenašel a tak jsem prostě začal kráčet nahoru. Podle googlu se to dá ujít za hodinu, mě to trvalo 4. Griffith Observatory je v podstatě planetárium položené v kopcích, z kterých máš super výhled na celé Los Angeles, které je ale tak zamořené smogem, že ikdyž je viditelnost stoprocentní, celej downtown se všema výškáčema je zamořen a moc vidět nejde. Tak či tak, tohle místo je povinnost navštívit, protože jsem si konečně uvědomil skutečnou velikost tohohle města. Přišlo mi to, jako bych měl celou Českou republikou předemnou a viděl na její konec.

Los Angeles - foceno z Griffith Observatory.

Když jsem udělal dostatek selfies a všech různejch panoramatickejch fotek, vypravil jsem se zpátky směr můj nehotel (teď už autobusem za jednoho fifty centa) a zbytek večera už jsem strávil ve společnosti ostatních týpců na ubytovně a společně jsme si říkali různé storky z cestování. Pro mě byl dnešní den nejspíš tím nejzajímavějším ze všech těch 9088 dnů, které jsem zatím na tomhle světě měl možnost strávit a nemohl jsem se dočkat všech těch dalších dnů, co budou následovat, takže jsem se z párty pomalu odebral do pokoje, chvíli ještě projížděl fotky z gopra a šel spát. Přeci jen, zítra to bude ještě větší!

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.
Priemerné hodnotenie
zatiaľ málo hodnotení
Ohodnoť blog
Pre hodnotenie sa musíš prihlásiť!
Prihlásiť
3 komentáre
0
Nahor
Ďalšie články, ktoré by ťa mohli zaujímať
Pohodový piatok :)
Vitajte !
SICÍLIA – východné pobrežie za 7 dní
Paradox (ne)sociálnej doby
Mamička to zariadi
Budapešť - stredoeurópsky Paríž