Cestovanie

Vítejte v Tijuaně a nepijte tequilu zdarma. #2

pred 4 dňami
Pokud tě bavil můj nedávný článek o Los Angeles, tak kontroluj pokračování, kde ti pro tentokrát představím mexickou Tijuanu. Město plné zaběhlých psů, prostituce a drog, here we go!

Psal se 21. říjen a já byl zaseklej v mém vysněným městě Los Angeles. Za 7 dní se tu koná festival, kterýho jsem si nikdy nemohl zapamatovat jméno, no snad nejsem jediný. Camp Flog Gnaw Carnival. Festival, který pořádá jeden z mých all time favourite mcs in the game Tyler The Creator, festival, který loňský ročník hostily jména jako Lana Del Rey, Migos, Earl Sweatshirt, v podstatě celá-bývalá OFWGKTA, Denzel Curry, A$AP Rocky a spoustu dalších insane rappaz! Lístek za 200$ samozřejmě zabolí, ale na druhou stranu - když už jsem tu, tak výdaje a bolest musí jít stranou. Měl jsem strašně těžkou chvíli se v tomhle rozhodnout. Dělil mě pouze týden a já jsem byl na to namotivovaný stylem, že bych snad i skrz to vydržel nejíst. Navíc mi do mého odletu zpátky do Evropy zbývalo ještě přes měsíc a půl a týden čekání v LA se prostě ztratí. Musí. No, realita byla taková, že poté, co jsem si propočítal náklady na týdenní život v Los Angeles a porovnal je s týdenním životem ve státě, který je ode mně pouze 5 hodin busem na jih, celkem pozitivně jsem sklopil hlavu dolů a mířil znovu směr LA Downtown najít nějaký autobus, který mě odveze do města, o kterým si za chvíli povíme celkem dost.

Najít autobusové nádraží v centru Los Angeles je úplný nonsense. Za prvé, žádné tam není. Za druhé, ty co tam jsou, tak neobsahují žádné autobusy - je to vždycky jen nějaká přepážka, kde si koupíte ticket a pak musíte v daný moment stát na daném místě. Já samozřejmě první nástupiště missnul asi o 5 minut a tak se mi k ceně lístku přičetlo ještě 15 babek, který jsem věnoval nějakýmu random mexikánci, co se sám od sebe nabídl a během pár minut autobus dojel a vyhodil mě na příští zastávce. Pamatuji si jednu skutečnost z jeho auta a to byla ta, že všechny přihrádky byli zaplněné oranžovými butulkami od různých léků a při pohledu mě nenapadlo nic jinačího než myšlenka, jestli se ten člověk neměl lépe předtím, než to do sebe vše naházel. Ale samozřejmě, jeho pravý příběh neznáme nikdo.

Hraniční přechod mezi USA - Mexiko, San Diego.

Autobusy na téhle straně země jsou dope. Vypadají sice jako úplně první autobusy vůbec a po technické stránce bude Evropa nejspíš ve vedení, no ale v moment, kdy se posadíte do těch nejvíc postelových sedaček ever, pochopíte hned, že radost z jízdy se skrývá v tom, na čem sedíte a ne v tom, v čem jedete. Po celou jízdu jsem pozoroval okolí slunné Kalifornie, poslouchal jedno z nejmocnějších albumů MGK - Bloom a v mysli se mi vařil plán na příští dny. Můj směr byla Tijuana, nebo konkrétně San Diego, protože dostat se do Tijuany autobusem znamená čekat x hodin na hranicích, kdežto vystoupit v San Diegu a dojít do Mexika pěšky vás vyjde ani ne na půl hodiny. A taky se pak budete cítit mnohem líp až budete někomu povídat, že jste hranici USA - Mexiko přešli pěšky v žabkách. Hraniční přechod v San Diegu je nejvíc zábavný v tom, že když se chcete dostat z USA do Mexika tak stačí ukázat pas, vytáhnout 500 pesos a během momentu máte razítko v pase a můžete pokračovat dál - nikoho nezajímá kam přesně jdete, co máte sebou a jestli se někdy vrátíte zpátky. Když to zkusíte naopak, dostat se z Tijuany do San Diega, čeká vás zdlouhavý proces plný vysvětlování, který se může táhnout klidně i 3 hodiny - tady pak samozřejmě záleží i na typu vašich víz. Tak či tak, budete vyslýchán a nebude se vám to líbit.

Hraniční přechod mezi USA - Mexiko, Tijuana.

Welcome to Tijuana. Hned první týpek za bránou hranic se mi snaží prodat sombréro a láká mě vzít si některý z taxíků do centra, kteří netrpělivě čekaj na osamocený turisty z Evropy až je budou moct pořádně zkásnout. Já jsem ovšem chytrý chlapec, takže na celé sombréra kašlu a taxíkům se vyhýbám obloukem. Můj plán je najít nejbližší restauraci s wifi, dát si první pořádný burríto a najít si nějaké ubytování na dnešní noc. A že to netrvalo dlouho. Neušel jsem ani 500 metrů a doběhl zamnou malý mexikánec s tím, že má kousek dobrou reštiku a hned mě začal namotávat na pivka a tequily zdarma. Já byl uplně free v tomhle, takže jsem následoval týpka a za chvíli už jsem seděl na zahrádce malé restaurace v Tijuaně, předemnou 4 Tacos Al Pastor, třetinka Pacifika a panák tequily (samozřejmě s limetkou a solničkou hned vedle drinku). Ta atmosféra byla víc než dope. Poté, co jsem kvalitně zazasáboval insta stories a poskajpoval se všemi nejbližšími, jsem si našel ubytování a začal nahánět uberisty aby mě dojeli vyzvednout a zavést mě na můj hotel ležící na sídlišti Los Antos.

Když jste v Mexiku a máte v telefonu českou simku, vyjde vás přijetí hovoru na 90,- Kč a každá minuta vás stojí nějak podobně. Tak nějak to neřešíte, protože stejně nikdy nepotřebujete volat a spoléháte se jen na podniky s free wifi, jenže, není tomu vždycky tak. Potom, co jsem si 3krát zavolal Uber a všichni řidiči mě místo vyzvednutí začali volat a něco po mě chtít (moje španělština je jedna velká bída a bolest, takže kdoví, co po mě ti kluci vlastně chtěli) jsem byl nucen zvolit tu nejhorší možnost ever - vrátit se k hranicím a vzít si prostě tágo.

Playas de Tijuana.

V moment, kdy jsem se zjevil v obzoru taxikářů, kteří si samozřejmě ihned všimli, že jdu směrem k nim, se o mě strhl verbální battle, který nakonec vyhrál trochu zavalitější týpek, jenž evidentně neuměl jediné slovo anglicky, ale samozřejmě hned po vyslovení slov “Hotel Los Antos” věděl kam jet. Já si ze začátku ani nechtěl do toho auta sednout, snažil sem s týpkem dohodnout, že ten odvoz chci jen v případě, že mě to nevyjde na víc než 5 dollarů. Týpek sem tam vypadal, že je s tím cajk, ikdyž bylo více než jasné, že to bere stylem jedním-uchem-tam-jedním-uchem-ven. Poté, co jsem přesvědčil týpka, že svůj batoh mu určitě nedám do kufru, jsme vyjeli směr Los Antos.

Tijuana, Avenida Revolución.

Jeli jsme ani ne 5 minut a taxikářský čávo na mě vytáhl mobil, kde na kalkulačce naťukal šťastné číslo 25 a hodně sebevědomím způsobem mi oznámil, že tahle jízda mě vyjde na 25 dollarů (cena Uberu přitom měla být circa 1.5 USD). Já samozřejmě začal takový ty řeči, že se nenechám okrást a že jsme byli nějak domluvení, no minutu na to jsme zastavili u další bandy taxikářů, s kterými se týpek jenom zasmál, rukou jim dal povel ať nás následují a za chvíli mi dal čávo telefon k uchu, kde mi nějaký anglicky mluvící týpek řekl, že nejrozumnější pro nás pro všechny bude, když zaplatím 25 dollarů a prostě z tága vystoupím. V ten moment jsem měl v hlavě jen jednu věc a to takovej ten meme obrázek s nápisem “Shut up and take my money!”. Taxikář nebyl naštěští úplnej neřád a dovezl mě až před můj hotel, kde se mě ještě před budovou s účkem na xichtu zeptal, jestli bych mu nedal dalších 5 dollarů. Z toho už jsem se naštěstí vykroutil a pálil jsem na recepci, nebo spíš do takového otevřeného dřevěného okýnka, který měl na sobě rezavý nápis “hotel”.

Tijuana, Los Antos.

Hotel Los Antos. První na co si vždy vzpomenu, když se mi vybaví tohle jméno je pravidlo, které jsem si stanovil hned po příchodu na můj pokoj - Nikdy nebookuj nejlevnější hotel ve městě jako Tijuana. Pokoj byl ještě cajk, měl jsem královskou postel, sprchový kout, televizi a celkově ta místnost vypadala dobře. Po zapnutí televize jsem k mému překvapení zjistil, že 4 ze 6ti dostupných kanálů jsou plné černobílého porna a reklamy mezi jednotlivými akty byli pouze čísla na lokální escort buchty. Ooouuu. Nope, do tohohle bych vážně nešel.

Playas de Tijuana - Plot, který značí hranici Mexika a USA.

Mnohem zajímavější však byl sídlák, na kterém se hotel Los Antos nacházel. Posazení přímo v kopcích dodávalo hotelu super výhled na celé město i pobřeží a doteď rád vzpomínám, jak jsem po večerech posedával na terase hotelu a lehce se opíjel 1.5l láhvemi mexických pivek a pokuřoval nespočet marlboro rojos. Kolem hotelu byli dookola polorozbité baráky plné všemožného bordelu a špíny a na každých pár metrech si mohl potkat buď smečku psů a nebo bandu lidí, kterým jsem se radši vyhýbal obloukem a radši jsem se vždycky brodil smečkama psů než někoho prosit, aby mi třeba jen uhnul z cesty. Přeci jen, z pejsků šel mnohem menší strach.

Playas de Tijuana - Plot, který značí hranici Mexika a USA. #2

Tijuana je město drog a prostituce (ikdyž teda drogy mi tu nenabídl za celou dobu nikdo). A hlavně - v Tijuaně nejdeš ven za tmy, když si sám. Samozřejmě, můžeš to zkusit, ale počítej s tím, že na každém druhém rohu tě zastaví někdo, kdo se ti buď pokusí prodat ženu a nebo ti nabídnout nějaký hustle a někteří “prodejci” mnohdy neberou Ne jako odpověď. Mě se tohle dělo pravidelně přes den. Kdykoliv jsem šel někam na jídlo a nebo si koupit nějaké hadry, skoro každý prodavač mi nutil vizitku jistého gentleman`s clubu se slovy, že stačí zavolat a můžu si buď vydělat a nebo pořádně užít. A tohle se vážně děje. Já to samozřejmě vždycky zapassoval a spíš se tomu smál, no ale věřím, že spoustu lidí těmhle choutkám propadlo a třeba dnes nemaj ani tu možnost o tom psát blog, jako já. Centrum Tijuany je víc v klidu. Dají se tu najít zajímavé budovy, příjemné restaurace (kde se vás ale stále budou ptát, jestli nechcete koupit nějaký ženy), obchoďáky, spoustu barbershopů a dokonce i zepár pouličních artists. Je to celkem rozsáhlá Avenida Revolución, což je nejznámější ulice Tijuany, kde je rozhodně příjemné strávit aspoň pár hodin a pozorovat místní hudebníky hrající na přání zákazníků v restauracích. Ono to vlastně ani tak na přání není. Většinou za vámi přijde parta mladých kluků, kteří začnou hrát a po pár minutách z vás začnou tahat peníze. Naštěstí netahají moc, takže to nezamrzí.

Playas de Tijuana. Městské pobřeží, které nabízí nikdy nekončící pohled do obřích vln pacifiku a spoustu krásných, tradičních restaurací servírující ten nejlepší seafood. Já se sem dostavil poměrně brzo ráno, takže jsem vychytal první ranní ptáčata v podobě běžců a týpků prodávajích různé ovocné refreshments - nejvíc asi pro již zmíněné běžce. Jen tak sedět, užívat si 30ti stupňů celsia a ujídat kousky posoleného manga. Věřím, že přesně tohle je to, pro co se spoustu z nás narodilo, jen jsme bohužel nevychytali místo. Kuriozitou tijuánského pobřeží je zeď určující hranici USA a Mexika. Upřímně, představoval jsem si něco víc náročnějšího než zhruba 3 metry vysoký kovový plot, přes který si místní obyvatelé chodí povídat s příbuznýma z US, za kterýma se bohužel nemůžou podívat osobně. Vypadá to smutně, když desítky lidí stojí a povídají si u plotu, přes který společně drží rukama s jejich nejspíš příbuznými, které nejspíš nikdy nebudou moct v US navštívit (jakože je to fakt hardcore být mexičan a dostat víza). Celá zeď je kompletně zmalovaná od všemožných artists, což celé hranici dodává aspoň trochu pozitivní energie. Hned za zdí můžeš pozorovat zástupy amerických policistů, kteří z tebe nespustí oči ani na vteřinu. A do toho samozřejmě nespočet kamer.

Playas de Tijuana.

Moje 3 dny v Tijuaně na hotelu Los Antos mi stačili víc než dost. Kromě výše zmíněného problému s taxikářem jsem přežil tohle město na výbornou a celkově beru návštěvu Tijuany jako něco, s čím jsem smířený, že v si budoucnosti už nezopakuji. Každopádně, nemusel jsem z toho vyváznout tak lehce. Skoro v každé restauraci jsem se nechal ukecat na tequilu zdarma a za celý pobyt jsem jich dobrých 10 do sebe kopnul. Byl jsem nerozumnej na tolik, že mě ani na vteřinu nenapadlo, že každá tequila zdarma je pouze podomácku vyrobený cheap drink, na který se tu lákají turisti do restaurací a obchodů se suvenýry. Problém nastává tehdy, když začnete googlit následky pití domácí tequily v Mexiku - bohužel, existuje XXX případů, kdy se po požití tequily někteří už neprobudili a tahle free tekutina jim tak ukončila život jedním douškem. Nikdy nezapomenu na pocit, když jsem si četl tyhle články s myšlenkou, že mi v těle koluje přesně to, před čím se dokonce i sama mexická vláda snaží čím dál tím víc varovat turisty. Každopádně, lesson learned & you stay tuned!

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.
Priemerné hodnotenie
zatiaľ málo hodnotení
Ohodnoť blog
Pre hodnotenie sa musíš prihlásiť!
Prihlásiť
Pridať komentár
0
Nahor
Ďalšie články, ktoré by ťa mohli zaujímať
Čo som našla v raji?
Slovenky, zbystrite pozornosť: Muž roka ČR vám posiela veľký kompliment
Arcitc Monkeys stierajú hranicu medzi totálnou šialenosťou a geniálnosťou...
Ego prekonal Yzomandiasa. Získal všetkých šesť Billboard SK/CZ Rap Music Awards.
To najlepšie z Toskánska za 12 dní
Ukázala mi, čo je to život módnej blogerky