Vítejte v Cancúnu a nejezděte sem. #4

Proč je lepší se Cancúnu vyhnout než v něm strávit čas? Dávej další pokračování mého backpackování Mexikem a dozvíš se víc!

Takový ten pocit, když přeletíš celé Mexiko, finally vystoupíš z letadla a čekáš něco nového. Ou yeah. A přesně i to se stalo. Los Angeles, Tijuana, Monterrey - všechny města byli zatím fajn, ale co se týče nějaké divočiny, opravdu-teplého počasí a koupání, tak Cancún, jako hlavní turistická cílovka státu Quintana Roo, má být místo pro tohle jako stvořené. Přiletěl jsem relativně pozdě večer a můj první pokus o call-n-uber selhal v moment, kdy mi bylo řečeno, že Cancúnské letiště nemá free wifi (2018 WTF!). No okay tedy.

Moje zkušenosti s braním tága v Mexiku jsou tak špatné, že už do toho zpátky prostě jít nemůžu a tak začínám hledat nějaké alternativní řešení. A to nenechalo na sebe dlouho čekat. Kousek před mým terminálem jsem zahlédl postarší asijskou paní, která si zrovna krátila chvíli zvracením do odpadkového koše a abych trochu zreprezentoval ČR v dobrém světle, přiběhl jsem k ní a věnoval jí mou láhev s vodou. Poté, co mi paní poděkovala, jsem navázal konverzaci a společně jsme začali řešit, jak se dostat do centra Cancúnu (letiště je vzdáleno z města asi hodinu cesty). Ke štěstí si nás všimla ještě mladá francouzka, která měla samozřejmě stejnou issue jako my a tak jsme se složili na tágo - ve třech lidech to dělalo cca. 150 pesos na hlavu. Po cestě jsem začal felit s francouzkou, která mi hned dala několik moc cenných rad, které předám dál:

1. Odjeď z Cancúnu pryč - nejlépe do Playa Del Carmen a nebo Tulum.

2. Snaž se nedostat do jakéhokoliv kontaktu s policií - oni jsou tu totiž ti bad guys.

3. Nenos u sebe pas - ukradne ti ho buď nějaký random člověk venku a nebo samotní policajti.

4. Kreditku strkej jen do těch bankomatů, které ji neumí spolknout celou - jinak o ni strašně rychle přijdeš.

A všechno se po čase ukázalo, že to byl true talk. Já měl ubytování zaplacené na příštích 10 dní a tak černě jsem to hned ze startu neviděl. Jediné, co mě v tu dobu zajímalo, byli pláže, voda a jídlo a tak jsem hned po příjezdu na hotel jen odhodil batoh a šel najít nejbližší restauraci - bylo už okolo 2 hodin ráno a všechno vypadalo zavřeně a hlavně, všude bylo spousty keřů, stromků a zeleně a když si jebnutý turista jak já tak neustále počítáš s tím, že na tebe z každého zákoutí vyskočí nějaký jedovatý neřád a píchne tě do oka. Naštěstí se tohle dělo víc v mé hlavě než doopravdy. Reštiku jsem našel, dal si první kankúnský tacos a za chvíli už jsem zalehával ke spaní zpátky na hotelu.

První den v Cancúnu byl hodně produktivní. Ihned po probuzení jsem se nahodil do plavek a šel najít nějakou public beach, což se po tříhodinovém bloudění projevilo jako absolutně nemožné, neboť každý kousek pláže vlastní nějaký hotel či whatever. Co se mi ale povedlo najít byl přístav, z kterého se dalo přejet na dvacet kilometrů vzdálený ostrov Isla Mujeres ejkejej Ostrov Žen. Netrvalo to dlouho než si mě všimnul kapitán Jeff (nebo Steve?), který mě hned začal motat na to abych mu zaplatil 700 pesos a jel sním na Tour de Isla Mujeres. Eeeaasy boy. Pár minut na to už jsem seděl v loďce s dalšími 10ti ulovenými turisty a pádili jsme směrem k ostrovu.

Isla Mujeres. Level spokojenosti: Kanye West.

Pofel plac.

Isla Mujeres.

Isla Mujeres je magický. Pláže na tomhle místě vypadají líp jak ze všech filmů a ostrov je plný friendly lidí, kteří vás buď chtějí namasírovat a nebo vám něco prodat a k tomu vám dát tequilu zdarma - NOPE. Jeff nám dal tří hodinový rozchod, ať můžeme zčeknout místní obchody a užít si plážování a pak nás mělo čekat šnorchlování mezi korály.

Celý tenhle čas jsem prochilloval u vody a pojídal různé salátíky a ovoce. Tři hodiny byli pryč a přišlo na řadu šnorchlování, které bylo úplně cool až na fakt, že Jeff nechtěl vidět ve vodě nikoho bez záchranné vesty. Tak či tak - všechny ty korály a celý ten sea life dostává ihned jiný rozměr, když to pozoruješ tam, kde to má být a ne za sklem v zoo. Po šnorchlování přišla na řadu návštěva místa, kde máme plavat se žraloky. Plný očekávání jsem se těšil na podvodní gopro selfíčka no a samozřejmě to zas tak fajnové nebylo.

Chudák žralok. Netuším ani v nejmenším, jak dlouho už pobývá zavřený v ohradě 15x15m jen kvůli tomu, aby turisti z Cancúnu mohli dojet a dát si sním fotku. Nevím, co to bylo za druh žraloka, ale nevypadal vůbec nebezpečně a rozhodně ani nadšeně. A ano, i já se s ním vyfotil. I'm so sorry bruv.

Ohrada pro žraloka.

Po krátkém felení se žralokem následoval společný oběd a poté už návrat do Cancúnu. Overall to rozhodně za těch 7 kílek stálo a můj první den v Quintana Roo se zatím odvíjel cajk. Po příjezdu do přístavu jsem se uberem přesunul na můj hotel a chvíli na to jsem se šel dorazit do gymu a pak se někam na jíst. Nešťastná věc se začala dít v moment, kdy mě přepadla chuť na jeden z nejhorších produktů současné doby - BigMac.

Podle google maps byl nejbližší mekáč zhruba 5 kilometrů od centra (uberem asi za 20 pesos) a tak jsem se dal na cestu. V moment, kdy jsem opustil hotel, začalo úplně nechutně pršet a už po cestě do jisté American Plazy, kde se měl fastfood nacházet, jsme projížděli metr hlubokými kalužemi a s týpkem jsme se začali smát, že název UberPool začíná konečně řádně definovat svůj název.

Než jsme přijeli na A. Plazu tak bylo město kompletně zatopené a na všech silnicích začal největší chaos - naštěstí, můj driver byl jeden z nejlepších řidičů, které jsem kdy měl šanci poznat a tak městem prokličkoval úplně na pána a za chvíli už jsem stál před mekáčem. Samozřejmě, celý mekáč byl vytopený a tím pádem closed a já tak zůstal trčet na druhé straně Cancúnu, bez jakékoliv možnosti dostat se zpátky na hotel, protože centrum města bylo prostě pod vodou. All that sh*t for a bigmac that I never got.

Čekat celou noc ve vytopeném obchoďáku na to až klesne voda se zdálo být nekonečné, no našel jsem si zábavu v podobě nikomu-nic-neříkající aplikace Tinder a za chvíli už jsem felil s random mexičankou v restauraci Hooters (bylo zrovna úterý, kdy máš neomezený počet BBQ křídel za dvě kíla - co chceš víc v takovéhle situaci? Dal jsem jich 27!), které osud zařídil noc v obchoďáku stejně jako mě. Žijeme ve strašně krásné době, kdy na druhé straně zeměkoule ti stačí mít telefon na to abys během chvíle někoho poznal a zabil tak 8 hodin, které bys jinak proseděl sezením na zemi v zatopeném obchoďáku. So cool.

S příchodem slunce začala klesat i vodní hladina a tak jsem se k ránu dostal zpátky na můj current place. K mému překvapení hotel nebyl ani trochu poškozený a v podstatě ani baráky na okolo - jak jsem později zjistil, takovéhle povodně jsou v Cancúnu něco jako každotýdenní doprovodný program města. Lidi jsou tak zvyknutí, že s příchodem slunce vstanou, opraví si barák a 3 hodiny na to už fungují, jako by se tu nic nestalo. Stát se tohle u nás v ČR tak nemluvíme půl roku o ničem jiném, prezident na daný den zandá státní svátek a zasažený národ bude celý život čekat na to, až se to všechno opraví samo. Maj gád.

Každopádně, tímhle pro mě Cancún snad i končí. Přes den chodím městem a snažím se najít veřejnou pláž - impossible. Chodím parkama a snažím se najít něco zajímavého, kde bych si třeba zandal jen trapné selfie - bída a bolest. Jediný, koho jsem potkal byl zavalitý týpek El Pato aka The Kačena, který mě po krátkém přemlouvání namotal na výlet na Chichen Itzá - jeden ze sedmi divů světa. Dal jsem mu líťo, plácli jsme si a ráno v 7 jsem měl stát před mým hotelem.

Samozřejmě, čekal jsem, že je to jen scam a že jsem poslal litr k vodě, no nakonec ten autobus fakt přijel a většinu dopoledne jsem strávil v autobuse na tří hodinové cestě džunglí směr májské vesničky a pyramidy.

Suvenýro.

Májové jsou dope. Když jsme navštívili první májskou vesnici, bylo nám řečeno, že májové nepoužívají elektřinu, nejezdí do nemocnice (mají to 70km a samozřejmě, že nemají auta) a chodí jen k šamanovi. No, když přijdeš k nim do vesnice tak vidíš týpky v košilách Hugo Boss, brand ledničky coca cola, osvětlení, parkoviště plné aut and all that shit. Ale jako jo, když jim vypadne elektřina, tak ji nejspíš nepoužívaj no. Májové se živí turismem a berou to jako disrespekt, pokud se k nim dojedeš pouze podívat a nafotit fotky. Jak si nekoupíš žádný suvenýr tak tě čeká nespočet vražedných pohledů a připadáš si strašně nechtěně. Samozřejmě, že jsem si nekoupil absolutně nic a využil jsem jenom obědu zdarma, který byl teda víc než světový. Níc víc než big the F up za jejich kuchařské skillz.

Chichen Itzá.

Tohle byl vlastně ten největší důvod celého dnešního tripu. Čekal jsem, že se pouze prodereme džunglí a naráz se vynoří spoustu pyramid a legendárních májských staveb, no není to tak. Chichen Itzá je obří oplocený komplex, který je kompletně pokrytý wifinou a stánkama úplně se vším - přes selfie tyčky, suvenýry až po ručníky s logem playboy. Místo feelingu, že si u místa, které je označováno jako jeden ze sedmi divů světa, máš spíš pocit, že si na Radějově a čekáš na koncík tvojí oblíbené revival skupiny. Oka, zas tak černé to není, ale pro všechny, kteří čekali krásnou a čistou přírodní rezervaci, je tohle místo spíš zklamání. A co si budeme povídat - nebýt toho, jak to tu momentálně funguje, tak by májové nikdy neměli prachy na přežití a určitě by se našel jinačí národ, který by to zpeněžil po svém.

Májský párty spot. Tohle prostranství mělo sloužit převážně k oslavám.

Když přehlédnu zmíněné negativní faktory kolem hlavní pyramidy, tak Chichen Itzá je magická, přes 1500 let stará stavba, která skrývá tolik mystických tajemství a zajímavostí, že jít sem bez průvodce by byla prostě chyba. Já tu nechci vypisovat naučný věci n sh*t, protože to není záměrem mého blogování, no pokud tě zajímá mystika a historie, nejspíš by nebylo na škodu si o tomhle místě počíst víc - některé aspekty pyramidy jsou dechberoucí a hlavně pro spoustu lidí dodnes zdaleka nepochopitelné. Už jen samotná lokace pyramidy kombinuje světelné paprsky a stíny stylem, že si hned jeden z těch lidí, kteří absolutně nechápou, jak to tehdy mohli vůbec ti cápci postavit.

Jakmile jsme měli všichni dost fotek s pyramidou, náš autobus vyrazil na koupání do kousek vzdálené cenote. Cenote je díra v zemi aka přírodní vápencová studna, která v minulosti sloužila májům jako zdroj pitné vody. Voda se neustále čistí a filtruje a tím pádem je křišťálově čistá a koupat se v ní je prostě ráj. Po Mexiku a hlavně po Yukatánu jsou jich desetitisíce a většina z nich dosahuje i sto metrových hloubek. Tahle byla zrovna jedna z těch hlubších a tak se nedalo koupat bez vesty, again.

Cenote - přesný název se mi bohužel vykouřil z hlavy.

Po koupačce v cenote už byla jen zastávka v nějakém random městě, kde nám lokální mexikánci nutili tequilu zdarma (celý autobus to do sebe kopal s úplným nadšením, ti lidi vůbec netuší WHATS HAPPENING HERE!!!) a celý den se pomalu chýlil ke konci. V moment, kdy jsem přišel zpátky na hotel jsem ještě chvíli googlil, jestli má vůbec cenu tady dalších 8 dní zůstávat a co by stálo za to navštívit no a bohužel, nic. Jdu na recepci a ptám se, jestli by šel můj pobyt nějak zrušit a dostat aspoň částečný refund, odcházím se 70%. Cancún je dobrej, když si bohatý člověk a chceš jen felit na hotelu a užívat si soukromých pláží, no pokud si backpacker, tak tohle město je pro tebe dobré tak na 2-3 dny. Každopádně show must go on a já usínám s hlavou plnou myšlenek, kam se zítra přesunout. Stay tuned a díky za tvůj čas!

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.

Ohodnoť blog
10
Poslať správu

Chceš vedieť, keď boywithoddfuture pridá nový blog?

Zadaj svoj mail a dostaneš upozornenie. Kedykoľvek sa môžeš odhlásiť.