Příběh líného kluka

Článek je o mně samotném, je to můj první a asi poslední blog, tak to ber s nadsázkou. Nečekej že tě tu něco oslní ale pokud se nudíš klidně čti a jestli to dočteš budu rád.

Představím se ti, je mi 19 let a jsem dost línej. To nestačí? Dobře, rozvedu to! Nejsem z bohaté rodiny ani z rodiny co žije z výplaty do výplaty. Jsem jedináček ale dokážu si vážit věcí, rozdělit se mi také nedělá problém. Vždy jsem měl na všechno svůj vlastní názor.

Jedna velká životní etapa: ŠKOLA

Neřekl bych že jsem "hloupej" nebo nějak "omezenej" ale ve škole jsem nikdy moc nevynikal, možná to bude tím že jsem se nikdy neučil, teda samozřejmě na základce jsem si sem tam doma udělal domácí úkol ale knížku jsem snad nikdy doma neotevřel, vždycky jsem si říkal že se to nějak vyvrbí a pokud to bude za 5, tak co už, budu doufat že další známka bude lepší. Prostě jsem to měl na háku, neříkám že je to dobře, občas toho lituji ale nikdy mě nelákalo se učit chemické prvky, které v životě nepoužiji, složité matematické úkoly, které nikdy nebudu počítat nebo když na to náhodou dojde, tak vše během pár vteřin najdu na internetu nebo to za mě spočítá aplikace či jiná vymoženost dnešní doby. Proč se v literatuře učíme o životě nějakého nudného básníka či spisovatele, když se můžeme učit o jiných inspirativních lidech co tvoří dnešní svět, přinášejí různé inovace pro budoucnost. Dobře, teď jsem se možná trochu opustil ale snad mě chápete.

Abych nepsal jen o tom co mě ve škole nebavilo, tak byly i předměty, které mi šly samy od sebe, prostě mě bavili. Jednak to byl zeměpis, nevím proč ale od mala jsem hledal různá místa v mapách či Google Earthu a prostě v tom jsem ze třídy vynikal, možná to byl důvod že chci cestovat a poznávat místa alespoň virtuálně. Druhý předmět byl Anglický jazyk, jelikož jsem sledoval dost seriálů/filmů s titulky a poslouchal Americkou, potažmo Anglickou hudbu, tak jsem tomu chtěl rozumět a nějak se to postupně z internetu učil a pak ve škole s Angličtinou neměl problémy. Poslední třetí předmět, dalo se čekat že tělocvik, prostě jako kluk jsem od mala sportoval a byla, vlastně stále je jedna z mála věcí co mě baví (hraji 12 let házenou) ale dokáže to dost otrávit, když je toho moc, prostě sportu potřebuji tak akorát.

Na základce jsem byl to dítě co dělá vše co může aby upoutalo pozornost a lepilo na sebe problémy, se spolužáky jsem neměl problém ale vždy jsem se bavil jen s pár jedinci, kteří mě osobně vyhovovali, ostatní jsem většinou ignoroval. Základku jsem zvládl, možná až na tu čtverku z matematiky, prostě proč bych si to opravoval, vždyť jsem flegmatik a lenoch. Jenže ještě před posledním vysvědčením přišlo to období kdy si vybíráte kam jít na střední. Nic z nabízených oborů se mi nelíbilo ani mě nebavilo, prostě jsem nevěděl co chci dělat, jako většina. Byla tu jedna možnost, gympl ale vždyť víte jak jsem se chtěl matematiky a chemie zbavit, tak jsem si musel vybrat obor a jak se dalo asi čekat, bylo mi to jedno, překvapivě! Vždy dáváte přihlášku na 2 školy, a jelikož ta skupinka kamarádů, se kterou jsem se bavil tak všichni dávali přihlášku na stejnou školu, o vzdělání mi nešlo, hlavní bylo být se známou partou ve třídě. Druhou přihlášku jsem dal na školu, kde už byl můj starší kamarád, po dlouhém rozhodování jsem si nakonec vybral tuto školu, ani nevím proč jsem se tak rozhodl, možná tlak ze strany rodičů, nevím. Škola byla z ruky, do nové třídy jsem šel jako jediný z okolí, jen můj starší kamarád se mnou jezdil vlakem. Najednou jsem byl ve třídě sám a od prvního dne ve škole mi nikdo nepřišel sympatický, říkal jsem si, že to nebyla dobrá volba, prostě jsem měl ve třídě směs všech různých subkultur a společenských vrstev, nikoho jsem dopředu nesoudil ale prostě všechno bylo tak jiné něž na základce. Co bylo ale horší, že jsem po prvních praxích zjistil že ten obor nenávidím a že to asi nedám. Jenže přestoupit na něco jako kuchař/číšník by bylo asi jako z bláta do louže. Tak jsem to prostě nějak vydržel.

Nebudu to nějak natahovat ta střední mě dost změnila, hlavní změna nastala že z dítěte co každou chvíli na sebe poutá pozornost se stal teenager co sedí v poslední lavici a odpočítává minuty aby mohl zmizet jak duch domů, z toho plynula i vysoká absence a nějak tak jsem si začal navykat na to, že jsem více doma jak ve škole, každý probuzení jsem přemýšlel zda má cenu vůbec do školy jezdit. Byla to třída s nadstavbou, to znamená že uděláte učňák a pak pokračujete v maturitním oboru. Učňák jsem nějak "dotutlal" a nakonec zvládl se vyučit i přes tu nechuť k oboru. Pokračoval jsem pak tedy půl roku v třetím ročníku na maturitě, kde jsem měl alespoň 2 kamarády, kterým jsem dovolil se se mnou bavit. Jenže po půl roce jsem si nechal přerušit studium, prostě mě to nebavilo a postrádal jsem smysl té látky a těch extra věcí co jsme museli umět. Tak jsem prozatím jako student skončil, teď musím každopádně zajít na pracák nebo si sám najít práci, nebo jen zanést potvrzení o přerušení studia na pojišťovnu a měsíčně si platit 1.803.-kč a jen se flákat? Jo to by mi vyhovovalo. Z druhé strany peníze prostě potřebuji, našetřit a zašít cestovat je dost střízlivá myšlenka. Držte mi palce snad mi to vyjde. Zítra jdu na pracák (vlastně dnes už je 2:01 ráno) *15.2.2019

Blog jsem psal v noci a za hrubky se omlouvám, ani moje čeština není na nějaké úrovni, snažil jsem se splácat pár vět. Pokud budete mít zájem více se rozepíšu i o svém volném čase.

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.

Ohodnoť blog
27

Chceš vedieť, keď kočkalezezdírypesoknem pridá nový blog?

Zadaj svoj mail a dostaneš upozornenie. Kedykoľvek sa môžeš odhlásiť.