22.6.2021 21:41

mysl a zapomenutý svět

18+
CITLIVÝ OBSAH
Článok môže obsahovať:
produkty a služby určené pre osoby staršie ako 18 rokov
sex, nahotu a iný nsfw obsah
násilie, krv alebo obsah nevhodný pre citlivé povahy
MÁM NAD 18 A CHCEM ZOBRAZIŤ OBSAH
regrese, reakce na zranění

dneska je ten den, kdy jsem viděla oblohu, je tady vlastně pořád, ale já ji viděla málem poprvé dneska, byla jsem smutná, jako málokdy jsem jen smutná, více méně bez sebedestruktivních myšlenek, každopádně ani tak mi není úplně do skoku, nevím, co mám ve své kůži dělat, nejraději bych abych nebyla, sejdu z očí, sejdu z mysli a můj svět se stane zapomenutým stejně, jako těch několik světů, před tím mým.

•slyším zvuk sirén ze sanitky a vidím sebe.. bývalou sebe v kaluži krve, totiž taky své,

jaký je rozdíl mezi nemocí a bezmocí? jaký den je ten správný? je ráno skutečně nová příležitost? může čas zůstat ? proč čas mizí? proč mizí všechno okolo..? proč nic nezůstává a veškerá naděje i se snahou se jeví jako zbytečné a zároveň jsou nezbytné? proč se bere sebevražda jako něco hrozného a proti přírodě? “Nemůžeš si vzít život, protože sis ho nedal” Proč ho mám? nechci ho, PROČ MÁM PROSTĚ TAK ŠÍLENĚ MOC MYŠLENEK, ZASRANÝ MŮJ MILOVANÝ VNITŘNÍ SVĚT, ničí mě ta tma, ale naplňuje mě to prázdno. vyčítají mi to, jak mi je, bezohledně a absolutně trapně se přes veškerou moji snahu nabourá do mých žíl a snaží se je říznout, já se snažím žít normálně, já se tak šíleně snažím, oni se mě ale snaží vytrhnout ze života, podávají mi nabitou zbraň se slovy “nedělej to” a na čele napsaným “udělej to”

———————

vlastně takový myšlenkový svět vevnitř je svět, který po mém odchodu zmizí, přes mou snahu ho tady uchovat, zmizí.. jako vše ostatní, úzkost ze smrti řeším přesně tím, co Irwin Yalom několikrát zmínil v pohledu do slunce, snahou, snahou zachovat svůj svět, aby jsme se vnitřně na chvíli cítili klidně.

v mém posledním stavu jsem psala dopis na rozloučenou, mám ho pořád, mám ho schovaný na tu příležitost, protože než bych ho napsala potom, možná bych si to rozmyslela, nebo bych nebyla ve stavu, kde bych toho psaní byla schopna.

“nemám na koho se obrátit, nemám vůbec nic, mám jen tohle, psaní, totiž tenhle dopis.. je možná poslední co z mé strany čteš, přála bych si aby mě teď moje máma mohla hladit po hlavě a být tu semnou, chtěla bych mít něco stálého víš.. něco totiž spíš někoho stálého, láskyplného, spolehlivého, a hlavně věrného, chtěla bych aby mě moje rodina milovala.. aby ji na mě záleželo”

nikol-4.10.2020

“nad čím asi přemýšlí umírající”

“nesmím si viditelne ubližovat, tak se radši polootrávím”

“já mám strach, ze když se zabiju, tak to preziju a zavřou me, a budu vlastně bez možnosti umřít, budou ze me dělat nesmrtelnou”

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.

Ohodnoť blog
2
Poslať správu
ahoj

Chceš vedieť, keď Nicollet pridá nový blog?

Zadaj svoj mail a dostaneš upozornenie. Kedykoľvek sa môžeš odhlásiť.

Ďalšie články autora

Zobraziť všetky
25.5.2021 22:55
tančit životem
13.5.2021 21:19
vše se ztrácí