Můj agamkový sen

Mám dvojitý pocit býti ve dvou městech, abych získal nějakou tu životní pomoc a radu. Putuji ulicemi, až se rozhodnu nastoupit do autobusu, který jede neznámo kam.

Vystupuji na jedné zastávce. Přede mnou hospůdka,  a já do ní vcházím. Dozvídám se, že za chvilku zavírají, i když je teprve dopoledne.

Z nějakého důvodu se mi podaří ze zdejšího terária zachránit dvě velké agamy vousaté a jejich mláďata, neboť už jich je v teráriu moc, navíc se o ně personál často zapomíná pečlivě starat!

Nádherné tvory dávám nouzově do prozatímní tašky, abych je odvezl domů. Čekám na zastávce na zpáteční spoj do Zlína. Zároveň spatřím pěknou slečnu.

Dochází k výměně láskyplných veršů a slov. O vzájemné polibky pak není vůbec nouze.

Náhle přijede očekávaný autobus, a tak vezmu svou tašku s agamkami, nastoupím do něj, též moje vyvolená slečna, a cestujeme zpátky do města, kde mám dlouhodobě své bydliště.

Zároveň myslím na agamky, aby se měly u mě doma výborně v duchu kamarádství, zodpovědné a láskyplné péče.

Václav Kovalčík, Zlín