Můj odkazový sen

Na náměstí, neznámo kde, noc pod hvězdnou klenbou až neobvykle přehledného nebe, na němž jsou výrazně vidět blízká i vzdálená souhvězdí. Mé kroky mě vedou někam do neznáma.

Ani si neuvědomuji, že uběhlo ráno, poledne a odpoledne. Znenadání se ocitám v jednom společenství zapomenuté venkovské náboženské obce Církve československé husitské.

Objevuji zde velmi cenné věci, odkazy předků, různé knížky, suvenýry v dlouhých skříních, které potřebují zbavit prachu.

Venku v podvečer "poslední lidé" na zahradě opékají buřty a klobásy, a já se též zapojím do místního zapomenutého společenství.

Nejen chuťové buňky zapracují, ale i ta lidskost a pohostinnost v dosud zapomenutém světě kdysi slavné církve!

Právě skupinka lidí po "budoucím Sčítání lidu v roce x" zůstává nadále věrná odkazu našich předků.

Zde jiný a okrajový čas jest mnohem přívětivější pod rozkvetlými ovocnými stromy než divoké období hypermoderní doby, jíž prochází nejen naše těžce zkoušená vlast, ale i okolní svět.

Václav Kovalčík, Zlín