O mém (ne)reálném strachu a věčném odkládání

Být zasažen strachem, zejména v mírové době, při svém studiu a vzdělávání mě provází vlastně napořád.

Již jednu univerzitu s odřenýma ušima mám za sebou.

"Věnuji se tvorbě, pozoruji přírodu a zahrádku u nás doma, chovám agamu vousatou (Agiho), pár rozel pestrých (Ferdu a Beátu) a pár zebřiček (Zebřiho a Bucinku), též strašilky a pakobylky."

Pořád se mi vracejí sny o studiu. Ne a ne mě opustit!

Škoda, že jsem to nezkusil přihlásit se na Veterinární fakultu. Jenže by můj rozpočet "krachnul," možná bych též přijímací zkoušky neudělal, anebo je už vzhledem k mému věku pozdě.

"Někdo by to nazval mou zbabělostí, někdo pragmatickým jednáním v dnešní době."

Dost jsem si na své bývalé univerzitě zažil, že jsem to málem neudělal. Poznal jsem většinou dobré lidi. Ne všechno bylo úplně ideální.

Brzdí mě přibývání věku, zdají se mi sny, že bych to mohl přece jen zkusit. Těžké by však bylo dojíždění ze Zlína každý den.

Možná já ztratil odvahu a kuráž, kterou jsem měl kdysi v mladém věku na rozdávání.

Proto ty sny, snová poselství reálného i fantazijního směru. Nesmyslné prolínání všemožných časoprostorů a konstelací, cestování do dob minulých a alternativních.

A proto se nebojte jít studovat vysokou školu, pokud spolehlivě a upřímně víte, že vaše schopnosti a znalosti jsou reálné, stejně tak píle a vytrvalost.

Václav Kovalčík, Zlín