„Atraktivní díky penězům. Jo, a co má bejt“

Jak jsem vydělal svoje první větší prachy

Dneska si povíme něco o tom, jak jsem vydělal svoje první větší peníze. Ale než se do toho pustím, chci, abyste pochopili, co mě k tomu vlastně dovedlo. Pokud jste četli můj předchozí článek, už víte, jak celá moje cesta začala – skončil jsem na ulici, spal u kámoše v garáži a nebyl jsem na tom zrovna nejlíp. Regulérní bezdomovec. A právě tehdy jsem musel začít řešit, jak se dostat zpátky na nohy.

První práce, první facka od života

Začalo to tím, že jsem si našel práci. Dělal jsem v logistickým skladu na frišce, kde jsem skládal zeleninu a ovoce na palety. Pamatuju si, jak jsem tam házel pytle brambor vedle ukrajinských dědků, co měli fyzičku jak šedesátiletý Ironmani, a já, tehdy 19letý kluk, jsem sotva dýchal. Noční dvanáctky mě drtily psychicky i fyzicky. Když jsem pak dostal první výplatu, čekalo mě další zklamání – agentura si strhla většinu, a mně zbylo 16 tisíc korun. Po měsíci pekla. Řekl jsem jim rovnou, že končím, a začal přemýšlet, jak vydělat prachy jinak.

Sekáčová revoluce

V té době se u nás začaly otvírat sekáče, kde nikdo moc nechodil. Já a kámoš jsme měli zálibu v oblečení, tak jsme tam začali chodit pravidelně. Koupil jsi tam třeba značkovou košili Versace za 30 korun. Tehdy mě napadlo – co kdybych to začal prodávat?

Našetřil jsem si pár korun, nakoupil nějaké kousky a začal je prodávat přes Facebook. Nafotil jsem to na sobě nebo na ramínku a posílal fotky lidem. A hádejte co – během jednoho měsíce jsem si vydělal 50 až 60 tisíc korun. Jo, slyšíte dobře. Za měsíc jsem vydělal víc než moje máma, která celý život makala ve státním sektoru.

Život jako král léta

Tyhle peníze jsem si samozřejmě užil. Po sekáčích jsem chodil dál, našel jsem třeba košili za 30 korun a prodal ji za 3 tisíce. Peníze jsem rozházel za kalby, chlast, trávu, buchty, nový boty a fresh hadry. Cítil jsem se jako král. Když máte prachy, svět se točí jinak.

Všechno jednou končí

Po nějaké době sekáčová idylka skončila. Lidi začali chápat, že tam jsou poklady, a obchody byly vybrakované dřív, než jsem stihl přijít. Ale ten pocit, že jsem vydělal víc než moje máma, která tvrdě makala celý život, ve mně zůstal. A to, co jsem si z toho odnesl? Vždycky si věřte. I když jste úplně na dně, někde na vás čeká cesta ven. Jen ji musíte chytit.