Můj další maturitní sen možná v příštím životě

Ocitám se v jiné dimenzi, mám však po první maturitě, která byla někdy, už si ani nepamatuji. Dále cestuji německým vlakem, který mě zpátky veze do mého bydliště, kde také navštěvuji své gymnázium.

Incident ve vlaku ze mě udělal trosku, byl jsem svlečený, roztáhnutý na čtyřech sedadlech, až vznikly pomluvy, že jsem špatná existence.

Naštěstí pan průvodčí, jemuž jsem svou němčinou vysvětloval, že mě někdo omámil, uvedenou situaci pochopil, takže jsem dojel na nádraží, odkud jsem už oblečený rovnou šel na maturitní zkoušku.

Byla z češtiny, němčiny, biologie, základů společenských věd. Všichni mí spolužáci a spolužačky seděli v jednom kruhu, kde obdrželi maturitní otázky k předmětům, které si sami zvolili.

Já jsem obdržel otázky napsané nepřehledným písmem - z biologického okruhu otázky, o nichž jsem vůbec neslyšel - vycházely totiž z nově prozkoumaného tajemství života drobných organismů. Byly to mimozemské názvy, jež mi nedávaly vůbec smysl.

Dále pak jsem obdržel nekompletní útržky vylisovaných listů rostlin jako poznávačku, které se mi před zrakem úplně rozsypaly.

Bohužel se mi nepodařilo vyměnit papíry s otázkami. Musel jsem už do toho jít. Maturita se konala v ponuré tmě. Nejprve následovala z českého jazyka.

Ještě jsem nebyl na řadě, a už mnou lomcoval vztek před spolužačkami a spolužáky, že mi jedná maturita v dávné minulosti stačí, tak čau: píp, píp!

"Je to tvoje věc a tvůj život!" Vytkla mi jedna blondýnka z kruhu. Dívala se na mě s despektem a pohrdáním.

Vůbec nevím, jestli jsem skutečně odešel, anebo zůstal, ale bylo mi dost divně, že bych to nechtěl nikdy zažít. Možná snad v příštím svém životě zažiju, kdoví.

Václav Kovalčík, Zlín