Dvojitou porci lásky a dobrý sex, prosím

Stojím před podnikem, který mi doporučil kolega z práce. Nejlepší místo na uvolnění. Slíbil. Otevírám černé dvěre z masivního dřeva. Brána do pekla. Oči zabořené do země, sedám si co nejdál od všech, do rohu ke stolku pro dva. Jak usměvné. Do ruky beru denní nabídku. Hraje tichá ale příjemná hudba, něco mezi jezzem. U poslední věty se pozastavím "Na tuto kávu nikdy nezapomenete" Cítím se po ní lip ? Nemyslím si.

Přichazí drobná zrzavá servírka, ptá se co si dám.

,,Dvojité presso, prosím"

,,Dvojité ? " ptá se vyděšeně, jako by mě ta porce citů měla snad zabít

Neodpovídám. Je chytrá. Poznala, že to myslím vážně. Odchází. Rozhlížím se po místnosti, na všechny ty lidi, jejich výrazy výrazy když usrkávají kafe. Očividně si tady každý najde svoje. Nervozita narůstá každou sekundou. Cítím jak mě košile, kterou mám zaplou až ke krku škrtí. Na slušnačku. Povoluji knoflíček.

ServÍrka se na mě usmívá a nese mi kafe. Velice pomalu ho pokládá na stůl. Zírá mi do očí a říká ,, hezky si ho vychutnejte "

Natáhnu po něm ruku a pomalu přikládám šálek ke rtům. Váhám, ale přece jen se napiju. Ať už je to zamnou. V ůstech citím jeho lahodnou příchuť. Nesladím. Vždyť život mi to osladil už dávno. Zavirám oči.

Moje tělo zůstává v místnosti, ale moje mysl mě ospouští . Pro boha. Ocitám se v šedém pokoji, sedím na posteli. Vedle mě cizí muž. Zvláštní, nejsem vůbec vyděšená. Promlouvá ke mě. Snažím se zaostřit jeho obličej, ale nedaří se. Je rozmazaný. Vždytˇ nemá duši, ty krávo.

Kafe mě hřeje v žaludku. Stále ke mě mluví, říká mi přesně takový ty řeči, co chci od chlapa slyšet. Namotávky a sladký řečičky než ho pustíte do kalhotek. Jeho tělo mě racjcuje stejně jako řeči. Není čas. Už zbývá jen půlka šálku. Pospíchám, ale přitom se snažím ukojit každou bunku v těle. Všechny zábrany jdou bokem. Ta hodná holka uvnitř mě opouští, snad se potkáme venku. Ten chlap ví přesně co dělat, jako by věděl co mám nejradši. Čistá arabica. Naše těla se konečně spojí v jedno a hrají dokonalou hru kde ani jeden není vítěz, jen poražení. Chvíli je zabořen mezi mými stehny, pak si mě otočí, a buší do mě ze zadu. Dokud nenastane slíbená eufrie.

S mírným třesem v ruce pokládám prázdný šálek na stůl. Asi moc kofeinu. Snažím se uklidnit, a uvědomit si co se to stalo. Myslím, že nastal čas abych vypadla. Z peněženky vytahuju bankovku a pokládám na stůl. Servírka bude mít slušné dýško. Přemlouvám nohy aby mě poslouchaly. Naposledy se mi naskytuje pohled na všechny ty milovníky kávy. Běhá mi z toho mráz po zádech. Přehazuji přes sebe kabát a vcházím do studené noci. Vítr si hraje s mými vlasy. Olizuju si rty a cítím příchuť kávy. Domů ocházím s vědomím, že i já připustila aby láska a sex v našich životech ztratily hodnotu. Nabízí se Vám na každém rohu.

Příště si dám raději cappuccino .

Ráda bych upozornila na skutečnost, že při psaní článku jsem nebyla pod vlivem žádných omamných látek. Možná to některým nebude dávat smysl. Avšak pro mě je to přirovnání více než přesné. Děkuji.