Deep každej den

Je mi čerstvě sedmnáct a chodím na střední kde bydlím na intru. Jednoho dne jsem musel odjet ze školy již v týdnu, protože jsem další den měl jít k zubaři. Prvně tento rok sněžilo, já šel pěšky cyklostezkou přímo na nádraží města kam chodím do školy. Chytla mne vánoční nálada když jsem uviděl všechen ten sníh. Těšil jsem se domů. Na rodinu, na rodinnou pohodu doma. Na nádraží jsem si koupil lístek a šel jsem čekat ven, i když byla celkem zima. Sedím na lavičce, dojde za mnou chlapík kolem 40, nejspíše pobožný, nejspíše bezdomovec, nedivil jsem se, protože tam kam chodím do školy je hodně nezaměstnanosti a hodně feťáků a podobných negativit společnosti. Prostě chlapík došel a viděl že držím v ruce drobné co mi zbyly z nákupu lístku, no zeptal se mě jestli bych neměl dvacku. Prvně jsem odvětil že ne, avšak potom jsem mu ji přeci jen dal. Když jsem odvětil že ne, řekl mi něco ve stylu „promiňte, bůh vás ochraňuj" řekl to bolestně a i když z něho šla cítit vůně alkoholu, stejně jsem mu jí dal.Potom co se dozvěděl že chodím na tu střední, ptal se mne na různé učitele, znal je. Ještě před pár lety míval obyčejný a nejspíš hodně dobrý život. Jak si člověk co zařídí, takový to má, jenže, nikdy nevíte co vás v tomto světě potká zlého a co vám celou vaši cestu ještě ztíží. Stalo se to zhruba před hodinou a já o tom pořád přemýšlím a pořád přemýšlet budu, zvláště díky tomu že už nemám ani peníze na autobus domů.