Stav: hysterická buzna

Čas od času, když chci úplně vypnout, si dávám rande sám se sebou. To byl i případ dnešního večera. Nic nedělat, poslouchat hudbu, zahulit si, později projíždět Tinder a večer zakončit náruživou masturbací nad pornem Tomáše Weise. (Ok, zrovna nad pornem Weise to nejde.) Takové rande “sám se sebou” vypadá následovně. Připravím si večeři, většinou se jedná o polotovar z mikrovlnky. Večeře má symbolizovat romantické rande ve dvou, kdy si dávám najevo, jak moc se mám rád. Po “vydatné” večeři si pustím hudbu, při které pravidelně přemýšlím nad tím, jak zoufalý jsem, když předstírám, že se dobře bavím. V tomto okamžiku většinou přichází otázka, zda je vhodné si zahulit. Odpověď spadá do automatického schvalování. Po vykouření brka se čeká na dostavení účinků, které mají simulovat pocit, že se dobře bavím. Díky simulaci se projeví některý ze stavů, který ovlivní vývoj večera.

Stav “Chci chlapa!” znamená pustit si romantický film, cpát se a doufat, že najdu také pana Dokonalého. Je to stejné chování, jako má tvá 40letá kolegyně v práci. Takové kolegyně či dokonce kamarádky známe všichni. Ženy, které si neustále stěžují na to, že nikoho nemají, nechtějí být samy a neustále řeší, proč několik let neměly chlapa. Každý den do práce chodí s jinou náladou a nikdy nevíš, co od nich čekat. Často jsou protivné, jindy zase neuvěřitelně milé a starostlivé. Nejčastěji řeší, jestli má jejich fenečka tvrdou stolici nebo kvalitní granulky. Také neustále spamují Facebook fotkama oné fenečky. Všichni v okolí vědí, že si stačí zašukat, nebo přestat sedět na prdeli a toho chlapa prostě hledat! To ale nikdo nahlas neřekne. Jelikož nechci být 40letá, nezadaná a bezdětná žena, a to ani na půl večera, považuji tenhle stav za negativní účinek THC.

Nejraději mám stav “Je mi to u prdele”. Stav, kdy poslouchám jednu písničku za druhou, zpívám si, tancuju, vedu rozhovor sám se sebou a nikdy si nedokážu uvědomit, zda je mi dvaadvacet nebo třiadvacet. V tomhle stavu děkuji za Shawna Mendese a kluky, kteří mi píší “prdelko”. Jenže tuhle ideu narušil “pan Partner”.

“Pana Partnera” jsem poznal pár dní před návratem do Prahy. Vlastně jsem si s ním splnil jednu “položku”ze seznamu. Konkrétně bod #93 Vystoupit z komfortní zóny a udělat něco spontánního a naprosto šíleného. Při té příležitosti jsem se do něj samozřejmě stihl zabouchnout a následně zjistit, že je kretén. Po tomhle “drtivém” faktu letěl do ignoru. Jenže najednou napsal! A já si blbec uvědomil, že jsem ho zablokoval všude, jen ne na tom nejdůležitějším místě buzního světa, a to na iBoys.

Místo známých stavů “Chci chlapa!” a “Je mi to u prdele” přišel stav, který jsem dlouho neměl. “Hysterická buzna na koncertě Britney Spears.” To si dokáže představit každý.

Už jen fakt, že jsem si “pana Partnera” zablokoval, napovídá tomu, že se komunikace nenesla v přátelském duchu. Začala přestřelka. Hrál takovou tu vztahovou hru „hodnej polda, zlej polda”, kdy přestřelka začala větou: „Já to nevzdám,” a pokračovala stylem: „Chci Tě vidět,” „Musíme si promluvit,” “Dej tomu šanci.” Když jsem četl jeho zprávy, naivně jsem si myslel, že přestane být kretén. Nepřestal.

Mezi hádkou a poslechem hudby mi zapípala zpráva od kluků, že je nečekaná párty a zda jdu taky. Přemýšlel jsem jestli mám jít, ale bylo několik důvodů, proč bych chodit neměl.

Jsem zhulený.

Musel bych se obléct, jít na Náplavku. Tam bych si dal pivo a mírně se opil, pak by se šlo do klubu a já si tam dal extázi, na kterou mě lákají. Propařil bych celou noc. A po párty bych šel na snídani a možná bych stihl i ten východ slunce. Jenže? Jsem línej.

Hrozí, že bych si tím splnil hned několik “položek” na mém seznamu.

Posledním a tím hlavním důvodem, proč nejdu, je, že mám v dnešním horoskopu napsáno, že mě dnes může potkat velká finanční ztráta. Chápeme se?  

Naštěstí “pana Partnera” přestřelka přestala bavit a skončila tak větou: „Mám víc osobností a tohle byla ta špatná.” Teď si uvědomuji, jaké štěstí jsem měl, že jsem do Prahy přijel v pořádku a neskončil jsem někde v Německu v rukách schizofrenika.

Ten večer jsem nakonec přece jen ven šel, a to s Lucasem z Tinderu (na kterém mi dal mimochodem “Like” i Sámer Issa a už 14 dní se domlouváme, že půjdeme na brko). Někdo může namítat, že na párty jsem nešel, ale na rande jo. Abych to upřesnil… Pamatuješ na vysněného partnera? Přesně takhle Lucas vypadal. Vysoký, tmavovlasý, velké tmavé pronikavé oči a vypracovaná postava. Jako bonus krásné plné rty. Vyhecoval jsem se představou, že schovává nějaké tetování, i když nic takového na fotkách neměl. Mohl jsem mu napsat: „Hele, máš tetování?” ale to by byla nuda a já ho chtěl prozkoumat sám.

Sešel jsem se s ním něco po půlnoci na Václaváku. Jelikož neumí česky, komunikace probíhala pouze v angličtině. Já měl na sobě černé upnuté kalhoty a vytahanou mikinu (inspirace Ariana Grande), on měl na sobě bílou košili, tmavě modré kalhoty a hnědý opasek. Vlastně vypadal, jako by šel na pracovní schůzku, a já byl za šmudlu. Po vzájemném představení se, kdy mi jako zákon schválnosti vypadaly veškeré seznamovací fráze, jsme šli do nějakého baru, jehož název si nepamatuju. Neustále něco žvanil, až jsem ho absolutně nestíhal. Jen jsem na něj hleděl, přikyvoval a dělal, že vím, o čem mluví. Roztával jsem z něj a přemýšlel jsem, jestli se těch rtů dotknu. Jen co domluvil, položil mi otázku. Byl jsem z něho tak paf, že jsem nerozuměl, na co se ptá. Najednou jsem nemohl vydat ani hlásku, natož v angličtině. Byl jsem z něho tak v rozpacích, až jsem se divil. Nebylo to žádné pobláznění, láska na první pohled a další sračky. Tohle byl chtíč a stav “Hysterická buzna”.

Když jsem se dal trochu dohromady a usoudil jsem, že bych mohl taky trochu mluvit, tak jsem se krkolomnou angličtinou, rukama a nohama vyptával, zda někoho má, kde v Praze bydlí apod. Měl s partou pronajatý byt přes Airbnb. Dozvěděl jsem se, že žije kousek od Paříže a studuje doktořinu. Dále mi vyprávěl, kde všude byl a ukazoval fotky. Tahle část mě šíleně nudila, polovinu fotek jsem viděl už na jeho Instagramu a stejně jsem mu nerozuměl.

Dopíjel jsem druhou vodku s Red Bullem a bylo mi jasné, že pokud chci být večer plně funkční, nemůžu to přehánět s alkoholem. Jelikož už jsme v baru seděli skoro dvě hodiny, ďábelsky rychle jsem vypil drink v domnění, že se zeptá, zda chci ještě jeden nebo půjdeme k němu. Nepadla ani jedna otázka, furt si mlel to svoje. Zablekotal jsem něco ve stylu, že se sice “dobře” bavím, ale už je dost hodin. Když jsem se podíval na hodiny, byly skoro tři ráno.

Venku před barem se mě zeptal, kde bydlím. Jelikož mám “výbornou” angličtinu, ukázal jsem mu to raději na mapě. A teď to přišlo! Otázka, na kterou jsem čekal celou noc!

„Do you want to come over?” Slova, kterým jsem naprosto rozuměl, a věděl jsem, co znamenají. Jelikož jsem ze sebe chtěl udělat machra, rozhodl jsem se, že mu odpovím v jazyce jemu blízkém, tedy francouzky. Usmál jsem se a řekl: „Sí.” On se neustále usmíval jako měsíček na hnoji a mně došlo, že THC v mém těle zaměnilo francouzštinu se španělštinou. Jakube?! Jsi borec! Ihned jsem to opravil na pouhé: „Yes!”

Cestou k němu jsme šli mlčky, oběma nám bylo jasné, co bude následovat, a ani jeden nevěděl, co říct. Měl pronajatý takový ten starý pražský byt, velké dřevěné dvoukřídlé dveře, vysoké stropy, dřevěná podlaha a malej balkónek. Byt, který má kouzlo a ve kterém bych chtěl sám žít. Jelikož nepíšu literární porno, nebudu psát, co následovalo. Řeknu jen to, že k samotnému aktu nedošlo. Prostě nám ten “match” nevyšel úplně. Dostal jsem příjemnou lekci francouzštiny a výklad o anatomii lidského těla. U Lucase jsem přespal,“ráno” (bylo poledne) jsem se prošel uličkou hanby před jeho partou kamarádů, kdy jeden z nich divným britským přízvukem pronesl: „Oh, hello!”

S velkou pravděpodobností jsem skončil jako další čárka na seznamu evropských kluků, ale odcházel jsem s úsměvem. To, jestli měl Lucas tetování, si nechám pro sebe.  

A “pan Partner”? STAV: “Je mi to u prdele”.