Rhyno pics Anthology: Mauri

To opravdu cenné zelo uvnitř rámu. Nebyly to peníze, které lemovaly zdi místo obkladů v jeho v jeho skromném domku na náměstí.

Malovaný portrét držel Mauri v maličkých zelených rukách a prohlížel si jej velkýma modrýma očima. Měl ostré lícní kosti a dlouhý špičatý nos. Přestože Mauri sotva dosahoval k pasu dospělému člověku, bylo jeho jméno v ulicích města Amberchill známé.

Po oči zahalený v černém Mauri v minulosti vyloupil mnoho obchůdků i cizí obchodníky ve tmě uměl překvapit a s nožíkem ruce je motivovat, aby se rozdělili o tržby. Byznys skřítkovi Maurimu šlapal jako hodiny visící na stěně nad komínky peněz, ze kterých měsíce neutratil ani zlaťák. Ale ani zlaťák nepřidal, nýbrž si neustále celé dny jen prohlížel obrázek.

"Rodina," hlesl.

Ta jeho, mafiánská rodina, poskládaná z přátel v minulosti se rozpadla kvůli porušování pravidel. Sám se proti jednomu provinil, když při vloupačce nechal kamarádku za dveřmi.

Nikdy nenechat člena rodiny za dveřmi, tak znělo jedno ze tří pravidel.

"Přál bych si, aby se věci vyvinuly jinak," zašeptal.

...aby ztracený přátel stačil opustit místo činu, jako Mauri dokázal.

Kdyby si mohl přát, ať zaťuká mu ztracený přítel na dveře. Spíš, ať zjeví se mu ve snu, neb s mrtvou duší setkat se Mauri přece nemůže.

Jen to a ne další z měšťanů, jež nabízeli zboží nebo zvali Mauriho i sousedy na městskou slávu. To byli ti, co příběhům o Maurim neuvěřili. Mylně a bláhově.

Mauri vždy pomyslel si, že kdyby věděli, že skřítka s kudličkou v kapse zvou k hudbě, nebyl by jejich úsměv toliko dokořán roztažen.

Ba ne, Mauri nechtěl další pozvánky, a proto s nevrlým poděkováním právě odmítl znovu trubadúry, co přišli do města. Že je prý jejich vystoupení originální a zábavné? "Ne však pro mě," zasyčel Mauri.

Do dalších hodin ticha při prohlížení si portrétu, památky na mafiánskou rodinu Mauriho, zazněly tlumené kroky.

Nad hlavou je slyšel, lupič přišel střešním oknem.

Mauri šel tedy číhat ke schodišti z dřevěných prken. Pak dusot ustal, aby znovu se začal ozývat z obývacího pokoje.

Zleva.

Zprava.

Mauri se otočil.

Instinktivě sáhl po nožíku, ale naučený pohyb nebyl dost rychlý.

Střetli se pohledem.

Přestože o to skřítek Mauri nestál, měl návštěvu a neudělá s tím nic.

Černá postava s šátkem přes nos přetaženým až k očím stála v jeho domě. Narozdíl od skřítka své zbraně od začátku netajila. Ostří obou dýk blyštilo se ve svitu ohně v krbu.

Podle dlouhách špičatých uší Mauri poznal, že jde o elfku.

"Tady tvá lítostivá samota končí, Mauri. A já vím, jak to udělat. Zítra o půlnoci dovezou do městské banky tucet pytlů zlaťáků, jantaru a onyxu. Následující den budou nerosty vydraženy. Pět tisíc a kilo drahokamů, když k té aukci nedojde. Ber, nebo nech být," řekla.

Mauriho očka zúžila se na tenké škvírky.

Druhý den přebrousil si ostří své kudličky, do které se za tu dobu pustil rez.

Jak mohl proradnou elfku nechat opustit dům, když podle přišla skřítka využít? Stejně jako nízký vzrůst mají skřítci, tak lesklému neodolají. Ona věděla, že její nabídka žádnou nabídkou není, nýbrž o příkaz jde, kterému se Mauri nedokáže vzepřít.

Kudlička byla již ostrá jako břitva a pichlavá jako rybí kost.

Noc přišla stejně rychle jako Maurimu vracela se chuť do vloupaček.

Než se vzdálil, zajistil dveře od svého domu tak, aby nikdo jimi neprošel. Vlastně v podobných zůstal i Mauriho ztracený přítel.

Sám si navrhoval zámek. Ten několikrát melodicky lupnul, jak západky zaujaly své místo na stráži.

"Dveře. Silné, odolné... a proradné," hlesl Mauri.

Nosem nasál chladný vítr od přístavu s příměsí soli. Štiplavé aroma a pohledy na zamčené dveře domů podél ulic vlévaly do žil starý dobrý pocit vzrušení, jaký by skřítek na gauči jen těžko hledal.

Nezamýšlel se moc, neb před sebou pod vlivem kletby viděl jen dnešní cíl. Představa pytlů zlatá táhla jeho kroky proti vlastní vůli. Ale co je vůle? Vábila ho jako sirény zbloudilého plavce.

Zahalen v černém s šátkem až k očím připlížil se Mauri k zadním vchodu banky. Tyto dveře bránily vstupu lépe než obyčejné domovní dveře.

Zjistil, že v rukách ztratil cit pro jemnou práci se šperhákem. Každá západka ale šla líp a líp a Mauri rychle pocítil adrenalin, když zámek cvaknul a dveře povolily.

Mauri prošel do dlouhé síně lemované sloupovím z mramoru.

To už zafungovala mafiánkova intuice.

Vskutku, kde měly být pytle zlaťáků a drahokamů, tam nebyly.

I vytáhl Mauri nabroušenou kudličku a skryl se za sloupem. Někdo za ním udělal to samé.

"Důvtip ti nechybí, ale vylákat mě ven rozhodně nebyl dobrý nápad, Noko," zavolal Mauri ze svého úkrytu.

"Poznal jsi mě?"

"Vím, že znáš rasu skřítků dost dobře na to, abys mě vylákala nabídkou takovou, jakou nemohu odmítnout. nyní mi však nic nebrání se z těchto pout vymanit, můj ztracený příteli," řekl.

Ozvěna sálu neumožňovala přesně slyšet, odkud Mauriho hlas přichází. Proto skřítek během dialogu překonal vzdálenost mezi ním a Noko a zaútočil rázně.

Kudlička opsala kruh a překvapila elfku Noko nepřipravenou. na poslední chvíli trhla dýkami. Tento útok byl zmařen a následovalo několik dalších výpadů z obou stran.

Propukla šarvátka.

Mauri vřískal: "Msta na členu rodiny trestá se smrtí! To víš, Noko, je to druhé pravidlo. Sama jsi je pomáhala vymyslet."

Provedl výpad po nohách Noko.

Ta stačila uskočit.

Nyní se ohnala ona.

"Nikdy bych tě nenechal za dveřmi úmyslně," křičel Mauri v zápalu boje.

Ostří zbraní cinkaly jedna o druhou.

"...protože já pravidla dodržuju!"

"I já," řekla Noko.

V tom boj ustal a oni zamrzli v pohybu.

"Třetí pravidlo o nových členech..." řekla Noko.

Mauri doplnil: "Pozvat dotyčného na akci. Zakládáš znovu rodinu."

Odpovědí mu byl výstřel, po kterém Noko ohnula se v pase.

"Noko!" křikl Mauri.

Elfce se projektil zakousl do boku.

Spěšně jí skřítek pomohl doklopýtat do krytu za sloupem.

"Tenhle kšeft je náš, odpadlíci!" zněl chraplavý mužský hlas. Smál se, jako když řeže dříví.

Následovala salva z bambitek, jež ze sloupů ohryzávala mramor.

Mauri rychle přemýšlel, jak z téhle šlamastiky. I všiml si dveří. Pokud bude dost rychlý, pláchnou jimi. Tak zněl plán.

Rychle vsunul zlodějské nářadí do klíčové dírky a západku po západce přemlouval ocelové dveře, aby ustoupily stranou.

Konecně poslední západka ohlásila správnou polohu. Dveře se otevřely a Mauri rozeběhl se na svobodu. Dva kroky by stačily, aby ztratil by se útočníkům ve tmě.

Ne dnes. Mauri nezavře dveře, dokud Noko nevyvázne s ním.

Hlasitě ji povzbuzoval, ať pospíší si, neboť byli jí není přímo v zádech a natahovaly závěry svých zbraní.

Jakmile překročila práh, Mauri dveře zabouchl. I uslyšel cinkání o ocelovou desku dveří, jako když rozsypeš hrách.

U sebe doma Mauri nabídl Noko pomoc. Ta odpověděla, že je to jen škrábnutí. "Naštěstí jen proletěl bokem," řekla. Z trhliny však stále vytékala krev.

Do týdne byla Noko v pořádku. Zatím bydlela u Mauriho a Mauri kupoval jí na trhu léky za nastřádané peníze.

"Všechno dobré?"

"Všechno dobré," odpověděla Noko.

Už neprohlížel si Mauri celé dny portrét mafiánské rodiny. On měl svou rodinu zpět. Teprv sice čítala jen dva členy, ale to se mělo brzy změnit.

"Na novou rodinu."

I Noko připola.

"Hmmm, Orlí krev je to nejlepší víno. Ještě si pamatuju svůj první přípitek do minulé rodiny," řekla.

Mauri se usmál, však i on si pamatoval.

"Jen pokračujem v naší tradici. Tam, kde jsme přestali."

"Znals ty muže, Mauri?"

"Ne, ale cpe se nám do města cizí mafie. Naštěstí vím, kdo nám pomůže."