Co jsem zažil já a moje plyšové tenisky

Každý z nás, ať už člověk, co tenisky sbírá nebo se o to absolutně nezajímá, má jeden pár tenisek - takzvané "beaters". Boty který, když ráno vstanu můžu za jakýchkoliv okolností hodit na nohu a neřešit nic. Jestli se mi hodí ke zbytku outfitu, jestli se mi zničí. A jednu dobu (naštěstí už je to dávno) to pro mě byly kytičkovaný tenisky s velikým plyšovým medvídkem místo jazyku.

Jak jsem se k nim dostal ? Jednoduše jsem je viděl online na Queensu a řekl si, že je koupím, abych rozbil šedou jednolitost tenisek a chtěl jsem být asi trochu "jinej". A tady to všechno začíná. Přišel jsem za tátou s obrázkem těch bot, načež se na mě oba rodiče otočili "Dane .. nejseš doufám teplej?". Musel jsem vysvětlit svojí situaci a nakonec oba souhlasili. A tak jsem je za pár dní měl doma.

První nesnáze a komické situace. Jen co jsem je donesl domů a vyndal z krabice si je zamiloval můj pes Toby, a protože je tak trochu blázen, hned vykousl jednomu z medvídků oko a nos. Nikdo kolem mě nedokázal pochopit, co to mám jako za boty. Při čekání na tramvaj si mě lidi beze slov fotili a občas někdo přišel a začal se ptát: "Čau hele kde si koupil tak skvělý boty ?", "Kolik tě to jako stálo?". Nejvíc se líbily dětem, který se za mnou s úsměvem otáčely a volaly na svoje rodiče, že ty boty chtějí taky. Jednou se mě úplně cizí paní zeptala, jestli nechci přijít na její pyžamovou párty, což jsem zdvořile odmítl.

Tady končí sranda ! Moje tehdejší přítelkyně mi samozřejmě zakázala ty boty nosit a s ohledem na tu dobu jsem vlastně rád, že to udělala. Ale mnohem vážnější situace nastala, když se mě trojice plešatých pánů v bomberech (víme o kom mluvím) pokusila zmlátit s tím, že jsem buzna. A možná se jim nedivím. Kdybych se viděl teď, taky bych si chtěl dát přes držku.

Kde je jim teď konec ? Tyhle rozhodně nejbizarnější tenisky v mém botníku už dneska jen poklidně odpočívají na výstavce a připomínají mi mojí mladickou nerozvážnost. Už nikdy je pravděpodobně neobuji, ale taky je nikdy nedám pryč !