Nádherná budoucnost. Tříhodinová pracovní doba může udělat lidstvo efektivnější

Vydavatelství „Little, Brown and Company“ publikovalo knihu „Utopia for Realists: How We Can Build the Ideal World“, která dokazuje, že budoucnost je za bezpodmínečný zisk a moc krátkou pracovní dobu.

Proč pracovat více neznamená pracovat lépe?

Seznamte se, před vámi je George a Jane Jetson. Pár, který bydlí se svými dvěma dětmi v prostorném bytě v Orbit-City. On pracuje ve velké firmě jako operátor pro roboty; ona je v domácnosti. George má noční můru kvůli práci. Není se čemu divit. Jeho povinností je čas od času mačkat na jedno-jediné tlačítko, protože jeho šef Spacely je malý, baculatý a s působivými vousy na obličeji, tyran.

„Včera jsem pracoval celé dvě hodiny!” – stěžuje si George po další noční můře. Jane je v šoku: „On je co namakaný?“

Pracovní doba v Orbit-City je devět hodin. Bohužel, toto město existuje jen na televizních obrazovkách v mezích nevlivnějšího futuristického díla 20. století. – Jetsonovi. Daný animovaný seriál začal vycházet v roce 1962 a jeho děj se odehrává v roce 2062. V podstatě to jsou Flintstonovi v budoucnosti. Seriál Jetsonovi byl ukázán několikrát a vyrostlo na něm par generací.

Nyní se mnohé prognózy tvůrců sitkomu splnily. Robot-uklízeč? Vytvořeno. Solárium? Ano. Senzorová obrazovka? Hotovo. Videotelefony? Máme. Ale někdy jsme ještě daleko od Orbit-City. Kdy vzniknou létající auta? A také nejsou vidět samohybné chodníky.

Ale co je nejsmutnější, tak to je to, že nenarostl čas na volné chvíle.

Zapomenutý sen

V 80. letech se zastavilo snižování pracovní doby. Ekonomická krize přivedla nedostatek volného času a produkci. V Austrálii, Rakousku, Velké Británii, Španělsku a v Norsku pracovní doba se přestala snižovat úplně . V USA vzrostla. V Americe za 70 let po přijetí zákona o 40-hodinové pracovní době třičtvrtě pracujících makali více než 40 hodin týdně.

A to není všechno.

Dokonce i ve státech, kde bylo sledováno snižování individuální pracovní doby volného času u rodin bylo menší. Proč? To bylo spojeno s nejdůležitějšími změnami za poslední desetiletí – přelom, který je spojen s rozvojem feminismu.

Futuristé nepředpovídali nic podobného. Nakonec i Jane Jetson dříve byla v domácnosti. V roce 1967 Wall Street Journal předpokládal, že dostupnost robotů dovolí muži častěji odpočívat na gauči se svou manželkou.

Nikdo neočekával, že k březnu roku 2010, poprvé po mobilizaci mužů do druhé světové války, základní část pracovní sily v USA budou zastávat ženy. V 70 letech jejích příjem činil 2-6% rodinného přijmu, nyní je to 40%.

Revoluce proběhla závratnou rychlosti. Vezmete v úvahu neplacenou práci, tak ženy v Evropě a v Severní Americe pracují více než muži. „Moje babička neměla ani řidičák, moje maminka neměla antikoncepci, a já jsem neměla čas.“ – podobným způsobem opisovala situace nizozemská komediální herečka.

Když se šly ženy ucházet o práci, muži museli začít pracovat méně (a více vařit, uklízet a starat se o rodinu). Ale ve skutečnosti se to nestalo. V 50 letech páry pracovaly pět-šest hodin týdně, i když dnes pracují spíš sedm-osm. Přitom výchova dětí začala brát mnohem více času. Výsledky zkoumání ukazují, že v mnoha státech rodiče věnují hodně času svým dětem. Nyní v USA pracující matky tráví více času s dětmi než matky v 70 letech.

Dokonce i občané v Nizozemsku (státy s nejkratší pracovní dobou na světe) z roku 1980 ­cítí náklad práce, úpravy práce, domácí práce a získaní vzdělaní. V roce 1985 daná činnost brala 43,6 hodin týdně; v roce 2005 – 48,6 hodin. Třičtvrtě Nizozemských pracovníků se trápí kvůli nedostatku času, čtvrt obvykle pracuje přesčas a každý osmý má syndrom vyhoření.

Navíc práci je stále těžší oddělit od volného času.

Výzkum, který byl proveden Harvardovou business školou, ukázal, že díky moderním technologiím šéfové a specialisté v Evropě, Asii a v Severní Americe tráví 80-90 času týdně „za prací“ nebo „sledují“ za práci anebo jsou „na mobilu“.

Dle korejskému výzkumu, kvůli smartphonům průměrný pracující pracuje doplňující 11 hodin týdně.

V dobré víře je možně říct, že prognózy se moc nesplnily. Ani se nepřiblížily k realitě. Isaac Asimov možná měl pravdu, když říkal, že práce se stane nejzajímavějším slovem v naší slovní zásobě, ale kvůli jiných příčinám. K smrti se nenudíme, my se ponořili do práce. Armáda psychologů a psychiatrů nebojuje s rozšířenou nudou, oni bojují s epidemií stresů.

Kapitalismus kukuřičných lupínek

Lidé ve Středověku, pravděpodobně byli bližší než my podle touhy slavení. V roce 1300 kalendář byl plný svátků. Podle ocenění harvardského ekonomistu a historiku Juliet B. Schor svátky vyplnili více než jednu třetinu roku: ve Španělsku dokonce celých pět měsíců, ve Francii skoro šest měsíců. Rolníci většinou pracovali tolik, na kolik byla potřeba se nakrmit a nic navíc. „Život šel pomalu. Naší předkové možná i nebyli tolik bohatí, ale měli hodně volného času“ – píše Juliet Schor.

Tak kde je ten čas?

Ve skutečnosti odpověď je jednoduchá. Čas jsou peníze. Ekonomický růst dovoluje více odpočívat anebo více spotřebovat. V letech od 1850 do 1980 se nám dařilo dostávat všeho společně, ale po roce 1980 byl přirůst jen ve spotřebě. Dokonce i když skutečné zisky se přestaly zvyšovat a zesílila se nerovnost, spotřebovávání pokročilo.

A přesně tohle bylo hlavním důvodem proti snižování pracovní doby: „Nemůžeme si to dovolit“. Více volného času je zázračný ideál, ale moc drahý. Pokud budeme pracovat méně, naše životní úroveň klesne.

Je to pravda?

Na začátku 20. století Henry Ford provedl řadu experimentů, které ukazují, že produktivita pracujících jeho závodu roste při 40 hodinového pracovního týdne.

Doplňující 20 hodin práce uznávají nevinnými v průběhu čtyř týdnů, ale pak produktivita padá.

Fordovy experimenty pokračovaly jinými výzkumníky. Prvního prosince roku 1930, když byla velká hospodářská krize, vynálezce kukuřičných lupínků a magnát W. K. Kellogg rozhodl zavést do své fabriky v Battle-Creek, Michigan šestihodinovou pracovní dobu. Stal se úspěšný, poté co to udělal: Kellog mohl nabrat ještě 300 pracovníků, a počet nehod se snížil o 41%. Navíc produktivita jeho pracovníků byla povýšena.

„Pro nás to není jen teorie. Výrobní cena jednotky produkce se snížila natolik, že můžeme platit za šest hodin stejnou částku, kterou jsme platily dříve za osm.“ –hrdě řekl Kellog lokálním novinám.

Pro Kollega a Forda snižování pracovní doby bylo otázkou efektivního vedení byznysu. Ale pro občany Battů-Creek to sehrálo ještě více důležitou roli. Jak psali v lokálních novinách oni mají poprvé volný čas. Rodiče mohli trávit čas s dětmi. Lidé začali více čist, sportovat, dělat zahradnictví. Najednou církví a střediska byli plná obyvatel města, které mají čas na soukromý život.

Po uplynutí pěti let premiér Velké Británie Edward Heath objevil přednost kapitalismu kukuřičných lupínek, ačkoliv si to nedával za cíl. Na konci roku 1973 byl zmatený. Inflace se dostala do rekordů, státní náklady vyletěly do povětří, odborové organizace nechtěly jít na jakýkoliv kompromis. A to není všechno, byla zahájena stávka horníků a kvůli nedostatku uhlí bylo nutně zmenšit výkon topení a obléknout si nejteplejší svetry. Nastal prosinec, ale na Trafalgarském náměstí vánoční stromek nebyl osvícený.

Heath se rozhodl na radikální opatření. Prvního ledna roku 1974 vedl třídenní pracovní týden. Nájemným pracovníkům bylo zakázáno používat elektřinu více než tří dny týdni až nebudou obnoveny zásoby paliva. Železní magnáti předpovídali snížení průmyslové výroby o 50%. Ministři se báli katastrofy. V březnu roku 1974 po návratu z pětidenního pracovního týdne úředníci zjistili zmenšení objemů výroby. Nemohli uvěřit vlastním očím: celkové snižováni sestavilo 6%.

Ford a Kellog zjistili, že čas práce a výroba nejdou ruku v ruce společně.

V 90. letech pracovníci Apple měli na sobě trička s nápisem: „Pracuju 90 hodin týdně a mám to rád!“ Později experti produktivity vyčíslili, že pokud by pracovali dvakrát méně, tak svět by dostal počítač Macintosh o rok dřív.

Existují seriózní znaky, že pro moderní ekonomiku dokonce i 40 hodinový pracovní týden je nadbytečný. Výzkumy ukazují, že člověk, který stálé používá své tvůrčí schopnosti průměrně může být produktivní minimálně šest hodin denně. Není náhodou, že nejkratší pracovní týdny je určeny v nejbohatších státech s početnou kreativní třídou a vysoko vzdělanými občany .

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.

Ohodnoť blog
1
Poslať správu

Chceš vedieť, keď Saša Bekorevič pridá nový blog?

Zadaj svoj mail a dostaneš upozornenie. Kedykoľvek sa môžeš odhlásiť.