Jak to bylo s Orfeem a Kuffenheimem

Minulý pátek ráno jsem si všiml zvláštní věci, když jsem šel zkontrolovat views a komentáře na svém nejnovějším videoklipu pro Wohnout (Tlama). Kromě jednoho velmi zajímavého rozboru významu klipu mě překvapily čtyři komentáře plné hněvu a urážek vůči mně. Nechápejte mě špatně, já nejsem proti negativním komentům, naopak – když jsou někde jen pozitivní reakce a palce nahoru, zavání to něčím nezdravým. Ovšem zde něco nehrálo, když se člověku klip nelíbí, nepíše přece hned že autor je píča. Po vyhledání klíčových slov „Wohnout Tlama“ za posledních 24 hodin vyskočil jeden jediný výsledek – facebookový post od mého (dnes již bývalého) blízkého přítele Daniela Ďurecha, rapovým fanouškům známého pod kradenou identitou „James Cole“. Díky tomuto rozsáhlému a velmi čtivému příspěvku mělo být followerům a přispěvatelům z portálu hithit.com osvětleno co se stalo s jejich příspěvky na projekt Stanley Kuffenheim - tedy naoko, pravý důvod postu se v jeho průběhu více a více odkrýval, bylo jím ve skutečnosti:

1) vykroutit se (pokolikáté už) ze zodpovědnosti

2) udělat ze sebe oběť (Ďurechův klasický postup v momentě, kdy má dojem, že se objevil kaz na jeho kariéře) a především

3) zasadit mi úder, kterým se mě pokusí co nejvíc poškodit, jelikož tím dodá nejvíce kredibility bodům jedna a dva a navíc uspokojí svoji touhu se mstít. Podařilo se? Uvidíme. (Spoiler: It backfired)

Ďurech je umným vypravěčem (pohádek), to všichni vědí a to se mu rozhodně nedá upřít. Chvályhodné už ovšem zdaleka není to, jakým způsobem ohýbá realitu, kombinuje fakta a nepravdy a tím manipuluje své fanoušky (kterých je mi často líto díky rychlosti s jakou přisuzují smyšlenkám a fabulacím člověka se značně akcentovanými psychopatickými rysy). Už úvod postu, ve kterém popisuje anabázi klipu Orfeus je učebnicovým příkladem toho, jak zamlčet fakta, která se nehodí do krámu a dodat reálné detaily, které zajistí punc pravdivosti a budou rezonovat na úrovni lidského prožitku. Abych mohl příběh doplnit o vynechané části a pokusit se osvětlit co nejvíce z motivací zúčastněných stran, je třeba začít od začátku, tedy se nyní neurálním strojem času přesuneme o šest let směrem do minulosti.

PRVNÍ KONTAKT

Rap jsem nikdy neposlouchal, v perspektivě věkového průměru posluchačů tohoto žánru jsem se k němu propracoval až „na stará kolena“, kdy se mi zalíbila tvorba Vladimira 518 (éra Gorila vs. Architekt) a to už byl jen krůček k člověku s přezdívkou z mého oblíbeného filmu od Terryho Gilliama. Viděl jsem s ním rozhovor na youtube a pochopil jsem, že s velkou spoustou jeho názorů se shoduji a že vektory, po kterých uvažuje jsou mi velmi blízké. S Vladimirem jsem se tou dobou již nějakou dobu znal a v momentě, kdy jsem na Žižkově potkal Ďurecha, neváhal jsem a oslovil jsem ho, zdali by nechtěl zvážit spolupráci. On v té době zrovna chystal album „Moby Dick“ a nabídnul mi, abych připravil scénář pro klip k tracku „Zatnuto“.

MOBY DICK

Na schůzku na Náměstí Míru přišel obtloustlý raper se zpožděním a s hamburgerem v ruce, načež jsme se vydali do přilehlé kavárny, kde jsem mu přečetl svůj scénář a hlouběji přiblížil svou vizi co do stylu realizace. Bylo na něm vidět, že je nadšený, že můj přístup je pro něj osvěžující v kontextu ostatních tvůrců rapových videí. Problém byl ovšem s financemi. Já klipy designuju jako krátké filmy, zasazené do určitých fikčních světů, což vyžaduje kostýmy, rekvizity, kvalitní lokace, nezanedbatelné množství CGI. Na to v té době Daniel neměl peníze, nicméně jsem se touto prezentací u něj zapsal na go-to list a začali se z nás stávat přátelé. Poskytnul jsem mu v té době bezplatně video materiál z klipu ke svému songu (SPLiTTER -RELiEF), který jeho tehdejší přítelkyně Kateřina přetavila v teaser na album Moby Dick. Následovala první nepříjemná zkušenost s Ďurechem, kdy během afterparty v den svých narozenin mě z ničeho nic začal s nečekanou agresí urážet, že nemám vkus - když jsem zmínil žě dělám remix pro kapelu Zrní (Zrní – Dva (Splitter Remix) - a dále se ke mně choval tak povýšeně, že jsem nakrátko poté raději odešel domů. Druhý den mi od něj přišla omluva, pak jsme se nějakou dobu neviděli.

MEANWHILE

Já dál pokračoval ve své kreativní cestě, kdy jsem se zúčastnil celosvětové soutěže o nejlepší videoklip pro legendární britskou skupinu Underworld, kterou jsem vyhrál (Underworld – Dark & Long), na základě čehož si mě všimla Lenka Dusilová a vybrala si mě pro svůj klip „Indiánky“, což byla mimochodem moje první zkušenost s crowdfundingem. Klip po svém vydání sklidil výbornou kritiku a doslechla se o něm též nezanedbatelná část českých muzikantů, na jejichž mapě jsem se ocitl, jelikož Indiánky svou formou plnily představu o plnotučném klipu pro mnohé z nich. Tou dobou se Daniel nacházel v hlubinách Amazonského pralesa, kde se účastnil léčení za pomocí Ayahuascy, což byl poslední pokus jeho tehdejší přítelkyně o eliminaci jeho psychotických stavů ve kterých se terčem jeho agresivních záchvatů nestávali pouze neživé předměty, ale i ona samotná. Terapie nejsilnějším entheogenem známém člověku se ovšem nevydařila a jeho přítelkyně byla nucena od něj doslova uprchnout, jelikož ji velmi reálně hrozila smrt. Toto jsem se dozvěděl až relativně nedávno, i když už kolem tohoto období mě před Ďurechem několik lidí varovalo. V té době se ke mně od Kapitána Lásky dostala zcela jiná verze tohoto příběhu – a nejen ke mně – ze své bývalé přítelkyně se před všemi známými snažil udělat psychicky nemocnou trosku, která ho bezostyšně podváděla (což sice nebyla pravda, ale hezky to posloužilo jako protiopatření, kdyby náhodou chtěla svůj příběh vyprávět a někdo by ji nedej bože bral vážně). Orfeus přišel o svoji Eurydiku a inspirace pro novou desku byla na světě.

ORFEUS

Ayahuasca sice nevyléčila agresivitu velmi často nepříčetného rapera, ovšem silně zatřásla s jeho vnímáním jak světa, tak své persony. Nabyl dojmu, že je čas zpívat, vymanit se ze (v té době pro něj) směšné a nízké škatulky drzého rapera, a přijít s monumentálním projektem, kterým naplní obraz sebe jakožto velkého umělce a geniálního experimentátora. Velmi záhy po započetí projektu mě proto kontaktoval (tuším, že v té době měl jen demo titulního tracku), abych pro něj stvořil klip, který bude jeho nejepičtějším. Song i zárodek konceptu se mi líbil, bylo v tom něco temného, osudového a neotřelého a já souhlasil započít spolupráci. V této době se naše přátelství opravdu prohloubilo, byli jsme v každodenním kontaktu, neustále debatovali a vymýšleli společně updatovanou Orfeovskou mytologii a já se, jak stojí v bookletu alba, stal právoplatným spoluautorem projektu. Naše bromance vzkvétala, jeden druhého jsme inspirovali, pojil nás zájem o dílo Davida Lynche, Philipa K. Dicka, Alexandra Jodorowskyho a dalších, řekněme, psychedelických autorů. Daniel mi donekonečna vyprávěl o Ayahuasce, což pro mě bylo obrovsky zajímavé, také se v tu dobu stal veganem, s čímž jsem taky experimentoval, celkově mě inspiroval k méně toxickému způsobu života (i když jsem v té době kouřil ještě poměrně dost trávy) a do toho jsme se nořili do filosofických problémů ze kterých jsme derivovali mytologii celého antikou inspirovaného projektu. Byl jsem jeho pravou rukou ohledně kreativních záležitostí a jedním z nejbližších přátel. On Daniel příliš přátel nemá; z těch, co s ním ještě zůstali jsou to jen Risto Sokolovski (kterého považuje za hlupáka), Yarda Helešic (což je podle něj myšlenkový fašista) a mladý talent Nero Scartch (který dle jeho slov hraje v „kundokapele“ Mydy Rabycad) – už z toho mi mohlo být tehdy jasné, jak asi mluví o mě za mými zády, a že všechny své nejbližší si drží blízko jen proto, že na nich profituje. Nicméně mým parťákem byl v tu dobu legendární James Cole a nic takového jsem ještě nevnímal. Po několika měsících každodenní práce byl hotov scénář, výtvarné návrhy, sestaven rozpočet, sešli se peníze od sponzorů (v tomto ohledu hrál prim Red Bull). Můj dlouholetý spolupracovník Martin Smékal, který dělal efekty prakticky do všech mých věcí, se projektu nemohl účastnit z časových a také finančních důvodů (pracoval už v té době naplno pro UPP, největší trikové studio u nás) a tak jsme tento problém začali řešit s Danielem s tím, že on o někom ví. Do projektu jsme tedy zapojili Františka Pecháčka, který za sebou měl několik projektů pro BiggBoss. Od začátku jsme se chtěli vyhnout jakékoli českosti ve videu, a tak jsem přišel s tím, že správný vibe přejde přes objektiv na chip jedině tak, že pojedeme do Řecka. Cole to považoval zpočátku za šílený nápad, ovšem když jsme zástupcům Redbullu prezentovali šíři našeho projektu, výměnou za dokumentární seriál, který klipu předcházel, nám poskytli dodávku se dvěma řidiči, do které vmístíme celý štáb a byli jsme téměř ready. Daniel současně během toho procházel radikální fyzickou transformací, jelikož jsem mu hned v úvodu sdělil, že pokud chce hrát Orfea, musí vypadat jako antický ideál mužské fyzičnosti. Ve svých 33 letech se díky mé neústupnosti dostal do své životní kondice a za to před ním smekám. Co už si respekt nezaslouží je to, že jakmile byl finálně sestaven rozpočet (tuším 2 týdny před plánovanou cestou), řekl mi, že je to příliš drahé, což je prý moje vina, jelikož jsem si tam „navymýšlel plno věcí“ a že buďto úplně škrtnu svůj honorář, nebo se nikam nejede. Dostal mě do milého, přívětivého šachu a mě nezbývalo než ve svém velkém díle pokračovat i za těchto potupných podmínek. To jsem ještě netušil, že tento „herní“ princip použije Ďurech ještě několikrát, jelikož se během své kariéry naučil, že tohle mu vychází, resp. prochází (jak mi později bez okolků sdělil). Jdeme na to, jede se do Řecka. Popis cesty a peripetií na ní byl v Ďurechově žlučovitém postu poměrně přesný, s několika zásadními ALE. Ano, kdesi v Srbsku jsme bourali. Ano, autobus letěl vzduchem. Ne, žádné vyražené zuby jsem nikde neviděl. Co považuji v Kouleho popisu za naprostou drzost je jakýmkoliv způsobem tuto komplikaci přičítat na vrub mně, byla to chyba jednoho z řidičů, jejichž služby nám společně s dodávkou poskytl Red Bull. Naopak, nebýt mě a toho, že se mnou tato událost nijak zásadně neotřásla a dělal jsem všechno proto, abychom pokračovali, což nebyl tak úplně snadný úkol, jsme taky mohli vyhodit všechny prachy roztříštěným oknem dodávky a vrátit se zpět. Zásadní podíl na zdárném natočení měl také můj asistent Dominik Burget, který byl schopen po odjezdu otřesené herečky, která měla hrát Eurydiku, za ní najít v Aténách náhradu (!) a celé natáčení absolvoval se zlomenou nohou, kdy byl v podstatě, jak se u filmu říká, runner. Jeho hrdinství bylo Ďurechem degradováno na vtip o páchnoucích nohách a po natáčení po několika Dominikových urgencích odměněno dvěma tisíci, tedy další finanční podpásovka od renomovaného rapera. Po návratu do Čech se začalo pracovat na CGI. Ano, nebyl jsem s efekty spokojený a vlastně dodnes mě mrzí, že nevyšly lépe. Že jsem některé efekty dotahoval sám, byl na pokraji vyčerpání a lil do sebe energy drinky, abych stihnul deadline, to vše je pravda. Na křest jsem s klipem dorazil opravdu se zpožděním, nicméně klip se promítal, to že už tam nebylo tolik lidí jako na začátku, bych nicméně přičetl spíše rozčarování fanoušků, kteří čekali Colea a místo toho dostali anglicky zpívaného Orfea – klip se totiž pouštěl OKAMŽITĚ po skončení koncertu, to že značná část publika opustila sál během koncertu, podle mě o něčem vypovídá, ale ok, měl jsem tam být včas, beru. Taky jsem si to v backstage řádně slíznul a lidi co u toho byli příliš nechápali, proč jsme si to nevyříkali stranou, ale budiž, já zachoval klid a doběla rozpálenému Ďurechovi jsem mimo jiné argumentoval tím, že v daných podmínkách jsem zkrátka one-man army, což je pojem, kterým on nyní označuje sebe – vtipné. Pak je tu opět finanční perlička, jelikož jsem s efekty nebyl spokojen, Koule vycítila opět šanci na svůj oblíbený tah – nezaplatil grafikům – zmíněný František Pecháček a jeho kolega Tarkan Begzadi jsou dodnes na geniálního rapového podnikatele nasraní. Antonín Kolman, který dělal vizuální návrhy kostýmů a rekvizit také dodnes postrádá polovinu dohodnutého honoráře. Po vypuštění videa na YouTube mi Daniel sdělil, že „storytelling na jedničku“ a že je na ten klip pyšný. Uff.

Zde je souhrn mojí práce na projektu Orfeus:

James Cole – Orfeus (Official Music Video)

James Cole – Feel Me Flow (visualizer video – 4:45)

Teaser grafika pro použití na fanpage (cca 10ks)

Protipirátská opatření (nespočet requestů na smazaní ilegálních linků)

Za všechnu tuto práci jsem inkasoval přesně 0 Kč

Dále jsme spolu s Martinem Smékalem připravili cover alba, poster a logotypy, za což bylo tuším 6000 Kč, 4000 šli Martinovy, jelikož tomu tato konkrétní práce zabrala více času než mně.

Sečteno podtrženo jsem od Ďurecha za rok práce a konstantní loajalitu obdržel 2000 Kč s tím, že kromě coveru alba nikde nezmínil moje jméno, což by se dalo považovat za nemateriální profit. No nic.

V návaznosti na tuto skutečnost je tragikomické, že mi ve svém smazaném velepostu vyčítá, že mě finančně podporuje rodina. Slova předního českého rapera, kterému půjčuje peníze jeho máma. Ale o tom až za chvíli.

Antická tragédie apendix: Po projektu Orfeus, který se především díky nízké úrovni alba příliš nevyvedl, byl Ďurech silně zdeptán. Házel vinu na všechny kolem, takže já samozřejmě schytal značnou porci. No, pořád jsem na tom byl lépe než někteří recenzenti, kterým Koule po přečtení recenzí z jejich pera (kde sklízel hodnoceni v rozmezí odpad! až 15%) vyhrožoval fyzickou likvidací. Karel Veselý by mohl povídat. Nikoliv jen výlet do Řecka, ale především nemilosrdné recenze silně pošramotili raperovu psychiku a na krátký čas se stáhl. Jo, a to jsem mu ještě dohodil překladatelský job, aby v tomto mezičase nedřel bídu s nouzí.

EZOBLÁBOLY

Ačkoli by se mohlo zdát, že zde by se naše cesty mohli rozejít, nebylo tomu tak a s Danielem jsme nadále zůstali v úzkém kontaktu, tedy po nějaké kratší pauze, kdy jsme si od sebe museli odpočinout. Daniel našel důvěryhodného šamana zde v Čechách a po těch všech nekonečných debatách o Ayahuasce nadešel čas vydat se spolu na ceremonii, kde se tento lektvar z Amazonie, který vyvolává silné halucinace, a zároveň má velmi příznivý účinek na fyzickou i psychickou konstituci člověka, rituálně popíjí. Zde si dovolím upozornit čtenáře – pokud se vám příčí ezoterika a mystika, přeskočte tento odstavec, jelikož následujících pár řádků bude ezo-heavy. Zkrátím to, jak jen mohu – s Danielem jsme vedli nekonečné debaty o metafyzice, a tak nějak jsme pátraly, co všechno skrývá mapa lidské psyché, jakými zákony se řídí Bytí a tak podobně. Z prvního kontaktu s Ayahuascou jsem byl zklamán – skoro nic se nedělo, podle ezoterického výkladu to mohlo znamenat, že se děje něco hluboko uvnitř, co já zatím nevnímám a že se něco chystá. A taky žě ano – při dalším kontaktu s DMT (aktivní složka Ayahuascy) jsem prožil Kundalini Awakening. Nemyslím, že je vhodné zacházet zde do přílišných detailů, na webu je o tom plno informací a zdá se, že je to jev, který se v současné době děje většímu a většímu počtu lidí. Zkrátka se ve vás probudí evoluční energie, která je do té doby dormantní a dostanete se vám unikátního vhledu do fungování toho, čemu říkáme realita. Považuji to za nejdůležitější zážitek ve svém životě, který je 1:1 krásný i strašidelný. A to je začátek konce mého přátelství s Danielem. Několikrát jsem se mu snažil vyprávět, co jsem zažil, ovšem vždy jsem se dočkal velmi silného zpětného rázu, až do té míry, že po pár dnech mi řekl, že už o tom NIKDY nechce slyšet. To mě docela ranilo, jelikož mi bylo nakázáno držet hubu o tom nejzajímavějším, co jsem měl kdy možnost pozorovat. Důvod této Danielovy reakce se brzy vyjevil – resp. vyjevila jej jeho nová (aktuální) přítelkyně – je jím otázka „Proč se mi to neděje taky?“ Najednou to začalo dávat smysl – samozvaný odborník na Ayahuascu přece nebude poslouchat něco o tom, jak nováček došel na finální úroveň poznání naprosto nepřipraven, značně překvapen. Duchovní závist, ezosoutěž, ego krvácí. Ďurech přece vždy zná vše nejlépe. Od té doby začínají ústrky směrem k mé osobě. Nejdříve maskované za humor. V této době už Daniel přichází s projektem Kuffenheim.

STANLEY KUFFENHEIM

Nejprve bych chtěl okomentovat informaci z megapostu, že prý po Orfeovi se Danny Ď. zapřísáhl, že už se mnou nechce nic točit – to je velmi vtipné – jelikož jakmile měl hotový druhý demo track (Kuffie), okamžitě mi ho poslal a ať prý na to napíšu scénář, že budeme točit. Ještě předtím jsem byl požádán o visualizer video pro track „Stanley Kuffenheim“, který jsem za den dal dohromady, ani jsem nad tím nepřemýšlel, navíc to bylo těsně před mým Awakeningem a naše vztahy byly na jedničku. Každopádně nabídku na video jsem odmítl, jelikož jsem nikdy nechtěl být Stelzerem (Blackwood) – tak jsme vtipnou formou označovali někoho, kdo se nalepí na jednoho producenta (Fosco) a pak mu točí vše – to je něco, co jsem si nikdy nepřál, chtěl jsem, aby moje portfolio bylo různorodé, do stejné řeky se mi podruhé nechtělo. Po delším přemlouvání („Nikdo jinej tu není, nikomu jinému nevěřím“) jsem svolil k tomu, že napíšu treatment a uvidíme. I tak už jsem se podílel na tvorbě Kuffenheim backgroundu a konceptu, to tak nějak vyplívalo z tehdejšího přátelství, že prostě diskutujeme a ty věci organicky vznikají. Připravil jsem koncept, který se líbil, ovšem když jsem řekl, že to chci jet točit do Berlína, Daniel se orosil a vycouval. Zároveň si uvědomil, že jestli má být Kuffenheim jeho „návratem na rapový trůn“ (byl tam někdy?), bude to muset být ve velkém stylu, což bude něco stát – bude třeba HitHit kampaň. Bylo mi nabídnuto, jestli bych z toho Berlína nějak neslevil, a zdali bychom nemohli točit raději v Praze, což jsem odmítl, ale nabídl jsem náhradní alternativu - z mého pohledu dokonce zajímavější – vytvořím videohru, která album doprovodí, což bude unikátní počin. Videoklip ať dělá někdo jiný. Znělo to ideálně, a tak jsme si plácli. Čas rozjet kampaň. Byl jsem požádán, abych natočil prezentační video kampaně, Daniel mi říká: „Prostě na mě namíříš kameru a uděláme klasiku, popovídám o tom, že bude tvrdé album…“ Asi den jsem přemýšlel a pak volám Danovi, že když už půjdeme točit a má to být velkolepý návrat „rapového krále“, musíme udělat něco speciálního a že mám nápad – bude to subverzní video. Nápad se líbil, Daniel přišel s tím, že tam bude fake Klus a společně jsme napsali scénář. Nechal jsem taky Dana napsat úryvek textu písně, která ve videu zazní, kde jsem určil její parametry a on tak učinil. Na HitHitu byli tvrdě proti tomu, aby video mělo přes čtyři minuty, že prý fungují videa maximálně do minuty a hle – udělali jsme na tom 130 tisíc views a několik lidi to označilo za nejvtipnější počin na české rapové scéně. To video mělo dle mého zásadní podíl na úspěšnosti kampaně, navíc s příslibem hry to fungovalo náramně, byli jsme překvapeni, jak rychle se tam peníze sypou. Ovšem byl v tom háček – nevraživost mezi Danielem a mnou rostla. Už při natáčení „Proměny vědomí“ se objevil zásadní rozkol, bylo vidět, že Dan už mě nerespektuje. Řekl jsem mu, že dáme ještě jednu klapku a on mi říká: „Ne, to už je dobrý.“ – Pro režiséra noční můra. Peníze se sypaly, ovšem se stejnou intenzitou létaly mým směrem taky čím dál tvrdší ústrky, které přerůstaly ve slovní útoky – to vše evidentně kvůli mému spirituálnímu prožitku. Byli jsme někde v půlce kampaně a já přišel za Ďurechem s tím, že končím, že už to dál nebudu snášet. Následovala schůzka, kde mi vysvětloval, že to přece nemůžu udělat, že už jsme to rozjeli, lidi čekají, že mi dá peníze, omluvil se mi atd. Měli jsme roztočená videa ke kampani – miniseriál, který reaguje na průběh kampaně. Nechal jsem se opět přesvědčit, jelikož se zdálo, že Daniel nabízí smířlivý tón a že chápe, že mě svým jednáním dostává někam, kde mi není ani trochu dobře. Kampaň vrcholí. Sérii videí jsem musel dropnout, jelikož Ďurech za běhu mění koncept – viz nížě. Tři dny po konci kampaně (konec listopadu) přichází nabídka natočit videoklip pro Wohnout. Nemůžu odmítnout – přece jen jsem primárně režisér a tohle je něco, na co jsem čekal. Něco, co bude vidět a kde se můžu trochu rozjet. Loajalita k Ďurechovi je v tento moment velmi nízko a já nehodlám promarnit šanci kvůli někomu, kdo si mě neváží. Nicméně závazky mám v plánu splnit, a tak pracuji současně na klipu i hře. Posílám Wohnoutům scénář a vyhrávám v konkurenci čtyř dalších. Tady bych chtěl naprosto vyvrátit Ďurechovo tvrzení, že v ten moment se po mě slehla zem – 5 měsíců jsem pracoval na obou projektech současně – a zde se dostáváme k zásadní věci – poslední tři měsíce z těchto pěti (březen, duben, květen) z rapera páčím stemy (izolované skupiny nástrojů pro použití v herním enginu), které mi neustále slibuje a není schopný dodat – zde se jedná o porušení dohody z jeho strany, v ten moment ztrácím trpělivost a pracuji už jen na klipu. Další důležitý aspekt – hra vznikala metodou „digitized sprites“ – tzn. rapera bylo nutné natočit a pak převést do stylizované podoby, kde každý stisk tlačítka vyvolá předtočenou animaci. Natáčení podkladů pro videohru bylo domluveno na leden, to Daniel zrušil ze zdravotních důvodů, s tím že v únoru odlétá do Ekvádoru na tzv. Natemam = každodenní popíjení Ayahuascy po dobu jednoho měsíce. Odlétá s vědomostí toho, že narušil harmonogram vývoje hry, tak ať laskavě lidem netvrdí, že veškeré průtahy jsou mým selháním.

Z diskuze pod postem, který následoval po postu namířeném proti mně, jsem se dovtípil, že u původním postu lidé začali spekulovat, že Ďurech část peněz nepoužil na projekt Kuffenheim, ale na stavbu svého domu – to si nemyslím, ovšem mohu nabídnout jinou spekulaci. Před začátkem kampaně, když jsme se scházeli u Ďurecha doma, byl na jeho nástěnce seznam úkolů, které má aktuálně plnit. Na prvním místě byla položka „splatit dluhy“ (následována kreativními věcmi typu „vymyslet cover“ atd.), po konci kampaně se tam tato poznámka již nenacházela. Dále program „Natenam“ je záležitost, která člověka vyjde na 30 tis + letenky. A kdo věří Ďurechovu rozboru, který nabídl ve smazaném komentu (a který prý může doložit fakturami) je dle mého názoru naivní. Pojďme na to mrknout, Ďurech tam rozepisuje následující:

380 tis. z kampaně

270 tis. po zdanění

60 tis. - studio – tomu nevěřím, vše se odehrává u Rista, jeho nejlepšího kamaráda

40 tis. - lisování CD – to nemůžu komentovat, nevím, jaký byl náklad

80 tis. - Merch na odměny – tomu taky nevěřím, to by jedno tričko stálo 300 Kč reálně mohlo stát maximálně 150 - 200 Kč

30 tis. - poštovné – může být

40 tis – Matoušek – lež, viz níže

10 tis – fotky – nic takového nemělo nikdy být z kampaně financováno

10 tis – web – nic takového nemělo nikdy být z kampaně financováno, navíc pokud vím, tak ten web byl maximálně updatován, jeho backbone se dělal dávno předtím

Vyzývám tedy Ďurecha, ať to doloží fakturami, tak jak hlásá, že je toho schopen.

Jistě vím, že je tam nesoulad 25 tisíc a když vidím, jakým stylem manipuluje fakta, mohu se snadno domnívat, že je to (mnohem) víc. Jinak je samozřejmě velmi milé, jak mu jeho počty vyhazují správný výsledek (na korunu přesně, lol)

Souhrn mojí práce na projektu Kuffenheim

Veškerá kreativní činnost kolem HitHit kampaně, včetně videí:

Proměna vědomí (4:35)

Kuffenheim: brána (0:16)

Kuffenheime, pojď mezi nás (0:50)

Kuffenheime, přidej si mě do přátel (2:52)

Za tyto 4 videa jsem inkasoval 15 000

(s tím, že měly vzniknout další 3 videa, která by završila Kuffenheimův příběh těsně před vydáním desky, za které bych inkasoval další drobné)

Následující video „Kuffenheim poslouchá český rap“ bylo natočeno, ovšem nedokončeno – to je ten moment, který Daniel zmiňuje ve svém původním nenávistném postu, kde říká, že jsem projekt začal tlačit někam, kde mu to nebylo příjemné – to není tak úplně pravda, jelikož původní Kuff koncept, na kterém jsme se s Ďurechem shodli, spočíval v tom, že Kuffenheim si nebere servítky a nemilosrdně sestřeluje ostatní české (především „nu-school“) rapery – v den natáčení scény, kdy Kuffenheim poslouchá současnou českou rapovou tvorbu a u toho se svíjí v křečích a zvrací – to vše s krátkými prostřihy na např. Lvcase Dopea a další – ovšem nejtvrdší raper v ČR vyměknul a začal něco o tom, že takhle nebudeme útočit, což je těsně po natočení scény značně neprofesionální přístup, který mi vzal chuť video dostříhat (lépe řečeno vykastrovat původní ideu).

Dále mi bylo svěřeno 20 000 Kč DO VÝVOJE hry – to je velmi důležité – dohoda nikdy nezněla „dáš dvacku, dostaneš hru. Rozpočet hry se pohyboval někde kolem 100 tis. s tím, že zbývající finance seženu já a výtěžek ze hry bude můj, potažmo mého týmu. A tak jsem si na hru půjčil dalších 50 000 a začalo se vyvíjet. Podklady pro charakter Kuffenheima jsme díky Ďurechovu výletu do Ekvádoru natočili až 18. března a bylo tedy jasné, že nestíháme (ani květen, ani červen), věděl to samozřejmě i raper, který o tom na své fanpage vědomě lhal.

Resumé: Ďurech přestože si byl vědom toho, že peníze šly do vývoje hry, že zbrzdil svým jednáním její vývoj a že porušil dohodu, jelikož mi neposlal potřebné podklady, v sobě našel tu drzost chtít po mě nazpět 20 tis., což by znamenalo, že za celou historii spolupráce s ním, kdy jsem pro něj vykonal obrovské kvantum práce, bych skončil v mínusu, jinými slovy bych zaplatil za možnost s tímto „géniem“ spolupracovat. Get real tvl.

Varování pro kreativce: Nespolupracujte s ním, v lepším případě vás ojebe, v horším se ještě pokusí vás očernit. (Och, já zapomněl, on je vlastně teď one-man army)

A na závěr, když Ďurech tak hezky zrecenzoval můj klip pro Wohnout, si také neodpustím jedno hodnocení: Tvoje koláže jsou předražené slátaniny pod úrovní výrobků z chráněných dílen, vizuálnímu umění nerozumíš ani za mák a již teď se těším na tebou režírované klipy, jelikož takovou příletost od srdce se zasmát si nenechám ujít. Good luck!

PS: Perlička z diskuze –Daniel Ďurech: “ale hovno, mažu zmrdy, co nejsou při smyslech a flušou špínu jenom” – Ty troubo, to smaž rovnou sebe, jinak než tímto tvým vlastním komentem bych lépe nepopsal tvé aktuální jednání.