Jaké to bylo navštívit indickou svatbu?

Svatba se konala v Goa, což je portugalská kolonie (to hodně opakujte vašim příbuzným, kteří se vás do Indie budou bát pustit), tudíž bylo všechno v cajku. Trvala dva dny (12.-13.4.) a byla jako z pohádky.

Celá sláva začínala předsvatebním rituálem Haldi – což je očistná ceremonie, kdy jsou nevěsta a ženich potíráni pastou z kurkumy. Nejprve svými blízkými, poté dalšími hosty. No co vám budu povídat, tohle byla fakt sranda a nevím, proč jsou naše svatby tak úzkoprsý. Možná proto, že má nevěsta jen jedny šaty a ne patery.

Pak přišel ritutál Mehandi – což je pomalování hennou, které má přinést štěstí a zdraví. Kreslířky nám na rukou vytvořily obrazce asi za minutu absolutně bez předlohy. Pasta z henny chvíli zasychala, pak se sloupla a obtisk vydržel asi týden. Další hodně cool věc, kterou bych nejradši měla na svojí svatbě taky. Nevim, proč bychom my měly koukat na to, jak se dva dospělí lidi krměj poblivkou v jednom bryndáku místo kreslení hennou? Nebo hůř na to, jak otec vykupuje krajkovej podvazek VLASTNÍ dcery. Zlatá Idie!

Večer následoval Sangeet ceremoniál, což bylo tancování a seznamování hostů navzájem. Většina slávy probíhala bez alkoholu, bary zavíraly ve 21 hodin. (Že česká část výpravy měla vydatné zásoby na pokojích snad nemusím ani dodávat, ne?) Což bylo možná také ovlivněno tím, že v té době v Indii probíhaly volby. Jinak mezi tím vším jsme jedli ty nejlepší jídla světa – po česnekovém naanu se mi stýská každý den od návratu.

Další den začínal ortodoxní svatbou v „našem“ stylu. Ta se měla konat v 7:00, ale jak dodal i oddávající, vše se tam začínalo v tzv. GMT (Goa maybe time), takže začala o hodinku a něco později. Což ale vůbec nevadilo, protože ať už si dělaj otcové s podvazkama dcer na našich svatbách cokoliv, mají taky něco do sebe. Především dojemnost. A přesně takový byl i obřad, který se konal na vyhřáté pláži. Nebudu vám lhát slzička ukápla. Hned několikrát. Tedy minimálně u hostů na straně ženicha. Druhá půlka hostů se naopak snažila při „Ano“ novomanžele hlasitě povzbuzovat a veselit se s nimi, jak je to u Indů na svatbách běžné. Setkání kultur je prostě sranda. P.S.: Nevěsta vypadala naprosto božsky.

A večer přišlo finále – Hindu wedding. Ta začínala tak, že ženich usedl na koně a my jsme kolem něj v průvodu tancovali. Což bylo v tom vedru náročné level propocené polobotky. Ano i ty je možné propotit a kamrádovi se to zdárně povedlo. Po tančení do rytmu bubnů jsme se přesunuli do resortu, kde se konal závěrečný rituál Sedm kruhů. Když nevěsta přicházela v červených šatech, (což je tradiční barva nevěsty v Indii a nikdo by neměl mít na sobě nic červeného) málem se nám zastavilo srdce. Vypadala naprosto božsky, s dokonalým make- upem, kočičíma očima a pořádnou dávkou šperků včetně velkého kroužku v nosu. Prostě WOW! Poté šli s ženichem na podium a tam se mu snažili hosté ze strany nevěsty ukrást boty – indická varianta únosu nevěsty, (která mi opět dává trochu větší smysl, než že je jeden ze dvou hlavních aktérů celé svatby je na hodiny unesen a zbytek hostů na něj čeká…). Boty se pak vrací zpět jedině za „výkupné“. Po krádeži špičatých bot následovalo Sat phere, což zahrnuje sedminásobné obkroužení kolem posvátného ohně. Kolem ohně obchází nevěsta se ženichem a během každého ze sedmi kruhů recitují svatební sliby. Na část rituálu se mohly dívat jen provdané ženy, takže jsme byly otočené. Z řad našich kamarádů sme slyšely jen -slušně převyprávěno – věci typu „no ne tam se teď dějou ale věci“!

Pokud si chcete nepopsatelnou událost lépe přiblížit klikněte na můj blog https://notakklaro.cz/indicka-svatba/, kde dole v příspěvku najdete video z celé svatby.