Útěk z prázdnoty

(Asi) Z drog mi začalo jebat. Moje ezoterická léčitelka říká, že mám začínající schizofrenii.

Třeba mi z toho psaní pomůže.

Býval jsem nejchytřejší děcko ve třidě. Furt vysmátý (joj kolik bolesti ten můj nesměly úsměv zakrýval). Rodiče na mě měli od mala velké nároky, často mě kritizovali a otec mě nutil do fotbalu a hrozně mi kvůli tomu nadával. Pamatuji se, jak mě i protihráči litovali. Chtěl jsem ho otrávit mochomůrkou. Našel jsem, ale lepší způsob, jak se zbavit bolesti..

Už od dětství jsem se kamarádil s nejhoršími lidmi, co to šlo. Nedělal jsem to schválně..prostě jsem si s nimi nejvíce rozuměl. Od 13 jsem pravidelně pil a hulil. Přestal jsem všechno řešit a jen proplouval životem. Nějakým zázrakem jsem udělal gympl a šel na vysokou. Životní styl furt stejný, jen se do něho postupně přidávali další drogy.

První čára „koksu“ v prváku na výšce od kámoše, který mi dlužil prachy. „Dá si někdo karla“ „Já chci“. Co jsem viděl jen ve filmech jsem najedou mohl zažít na vlastní kůži. Jeli jsme tramvají do nějaké zapadlé uličky a šel to koupit od černého prodejce. Vlezli jsme do tmavého podniku s červeným osvětlením. A objednali si morgan s colou. „Jdu na hajzl, počkej až to přinese a pak za mnou přijď“. Narýsoval a fouknul jsem si. Cítil jsem se jako pán. Cestou zpátky na kolej jsem koupil rusky standart a zavolal kámoše ať přijdou pít. Vyskakoval jsem si a i jsme se poprali. Vyplo mě na židli. No lepší jak spát na zemi..hehe.