KORONAVIRUS a jeho dopad na naši psychiku

Panika nutná?

Je 24. den po vyhlášení karantény na území České Republiky. Den začíná myšlenkou, jakou snídani dnes zvolím a kterým směrem se dnes s mým psem vydáme na procházku. Přichází první zprávy a pozdravy od přátel. “A Ty nemáš hrůzu z toho, co bude? Možná už nikdy nebudeš dělat trenérku. Přemýšlela jsi nad tím?” Možná trochu na začátku, když jsem seděla napnutá u televize a čekala, s čím Babiš s Hamáčkem vyrukují a co celoprošně nařídí. V čem by pro mě byla situace řešitelnější, když bych znala všechny podrobnosti a denně si plnila mozkové závity jedním silně negativním tématem? Pořád jsme to my. Ti, kteří mají rozvíjet nejen svou osobnost, ale i svůj život. Jak nám momentálně okolnosti dovolují.

Přijímám. Ale vím, kdo jsem.

Nařízení vlády opomíjet nelze. Dodržujeme (snad většina) karanténní opatření, minimální setkávání s blízkými, nošení roušky. Naštěstí nic, co by mělo narušit naše bytí a radost z nového dne, že? Většina z nás ví, že mu dlouhé procházky dělají dobře. Rovněž tak běh, cvičení, meditace.. dopň si. Je tohle zakázáno? Ne. Člověk je živ z jídla, ale nemyslím, že je omezen k tomu dostat se k potravinám. Využij svou kreativitu a volný čas k tomu, ho naplnit čímkoliv, čím jsi kvůli povinnostem a práci nemohl/a.

ENERGIE PLYNE, KAM JÍ ZÁJEM KYNE.

V životě jsou věci, které nezměníme. A ty jsou třeba pustit. Zaměřme se na svůj rozvoj, na své touhy. Jsou to jen plané řeči nebo opravdu chceš mít lepší kondici, trávit více času s rodinou nebo se naučit španělsky? Čas je to, co jsme dostali na stříbrném podnose a tolik ho ke své vlastní produktivitě už možná mít nebudeme. A jak ho využiješ a čím ho vyplníš, je jen a jen na Tobě. Tvořme. Nezapomínejme na to kým jsme, přestože nám někdo vezme nějakou nepatrnou část. Buďme silní, podporujme jeden druhého a využívejme ČAS, který se nám jako zázrakem naskytl. I to je totiž cesta k vyléčení nejen nás samotných, ale i našich blízkých.