Mistr světa

Bylo za tím spousta práce a úsilí, ale vyplatilo se!

2 měsíce po tom, co jsem vyhrál mistrovství Evropy ve Slovinsku, se konalo mistrovství světa v Bulharsku v hlavním městě, Sofii. Původně jsem na mistrovství světa neplánoval jet, ale nakonec jsem obrátil, koupil letenku a vydal se na cestu.

Ten rok jsem byl ve skvělé formě a byla by škoda toho nevyužít.

Když jsem přilétal do Sofie a už jsme šli na přistání, tak se najednou letadlo šíleně zaklepalo, až jsem si myslel, že to je můj poslední let. Už jsem ale viděl zem, tak jsem si říkal, že bychom kdyžtak nepadali z velké výšky 😀.

Den po příletu jsem měl hned kvalifikační kolo, na které jsem použil stejnou hudbu i rutinu jako v roce 2016 ve finále na mistrovství světa. Kvalifikací jsem prošel bez problému a rovnou jsem byl ve finále.

Hrál jsem pouze jednu kategorii a celé mistrovství světa trvalo týden. Tudíž jsem měl dost času si projít Sofii a poznat krásy města. Abych byl upřímný, tak až na pár fontán, parků a pár katedrál na tom městě není snad nic zajímavého. V centru města byly po chodnících poházené odpadky a vypadalo to, že to nikomu moc nevadí. Nesmím Sofii ale jen křivdit, přece jen se našly i místa, která stojí za zmínku. Jedna z nich je třeba dlouhá ulice, která se jmenuje Bul. Vitosha. Když podél ní procházíte, tak máte všude kolem sebe obchody a restaurace, a když se kouknete ulicí před sebe, tak v dálce vidíte obří horu, která se jmenuje stejnojmenně Vitosha. Tahle hora leží hned za Sofií, a když na ní koukáte, tak máte pocit, že uděláte pár kroků a jste u ní.

Vzhledem k tomu, že když zrovna nesportuju, tak jsem tak trochu kavárenský povaleč, vyměnil jsem jeden den poznávání města za poznávání kaváren. A ani ty nestály úplně za to. Ale určitě se našlo i pár takových, kde stálo za to se zastavit a chvíli posedět. Jedna taková kavárna se nachází přímo před národním divadlem. Seděl jsem na zahrádce, vychutnával si místní kafe a koukal jsem tu obří zdobenou stavbu.

Přímo naproti národnímu divadlu je městský park, ve kterém máte pocit, jako kdybyste nebyli vůbec v hlavním městě Bulharska. Všude kolem jsou trávníky a stromy. Dál je ve městě spoustu zřícenin, které mi toho tolik neříkají. Město sahá dávno do historie a myslím si , že pro historiky je to mnohem zajímavější. Během týdne jsem obešel ještě další místní památky, ale nezaujaly mě natolik, že bych o nich měl potřebu psát.

Mistrovství světa se konalo ve velkém sportovním areálu uprostřed parku v Hall Sofia. Cesta z hotelu mi pěšky trvala asi 15 minut, jinak to byla jedna zastávka metra. Tyhle závody jsem byl víc ve stresu než obvykle. Věděl jsem, že jsem skvěle připravený, a že to prostě musí vyjít. Většinou se od lidí a dalších hráčů stráním v den finále, ale tady to bylo trochu jiné. V areálu, kde se mistrovství světa konalo jsem se zdržoval co nejméně jsem musel. Nechtěl jsem vidět, jak jsou na tom moji konkurenti, takže jsem buď chodil po městě, nebo jsem byl na hotelu a nebo jsem taky každý den trávil čas v nedaleké Subwayi.

V den finále jsem do haly přijel přibližně s hodinovým, možná i dvouhodinovým předstihem, abych se měl čas rozehrát a hodit do té správně pohody.

Jelikož jsem pár měsíců předtím vyhrál mistrovství Evropy, tak jsem byl nasazený jako nejlepší hráč a tudíž jsem šel jako poslední. Ve chvíli, kdy finále začalo, tak jsem odešel ven před halu a rozehrával jsem se.

Po každém vystoupení jsem jen slyšel bouřlivý potlesk publika, nic co by mi přidalo.

Když přišla moje chvíle, tak jsem si říkal, že ukážu to nejlepší, co umím, a že to určitě vyjde.

A taky se tak stalo!

Míček mi ani jednou nespadnul, všechny triky mi seděly skvěle do hudby a já byl se svým výsledkem spokojený.

Poprvé v životě jsem se stal MISTR SVĚTA ve sportu, který hraju už 13 let, a který mě do dneška naplňuje. Je to neskutečný pocit, když se člověku poprvé podaří takový úspěch!

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na [email protected].

Ohodnoť blog
3
Poslať správu
Čau ahoj, moje jméno je Patrik a současná situace, která se děje křížem krážem ve světě mě donutila přemýšlet, co dělat se svým volným časem, kterého za poslední dobu přibylo. Od 6 let se aktivně věnuji sportu, vyzkoušel jsem jich mnoho, ale nakonec jsem zůstal u jednoho, ve kterém se mi podařily velké věci. Tím sportem je Footbag - většina z vás ho bude znát pod názvem Hakysak. Ano, je to ten malý míček plněný rýží, se kterým si parta lidí kope v parku v kolečku. Až na ten rozdíl, že já u toho vydržel a z parku jsem se přesunul na pódia před davy lidí. V mém blogu vás provedu mojí dlouhou cestou, která se ale vyplatila! Pojďme na to :)

Chceš vedieť, keď PatrikCrn pridá nový blog?

Zadaj svoj mail a dostaneš upozornenie. Kedykoľvek sa môžeš odhlásiť.