Ve jménu otce i syna i thejbcollection

A je to tady, zase musím vysvětlit, proč jsem studoval obchodku. Na jaře jsem dostudoval ekonomické lyceum v Olomouci, ale jako ekonoma schopného provozu si mě raději nepředstavuj. Neříkám, že bych danou práci nezvládl, daňově uznatelné náklady mám nastudované na sto procent, ale nemyslím si, že je to něco, co by mě naplňovalo. Troufám si říct, že jsem zmalovaný uměním od ucha až po paty, zapálený do toho, co miluji, tělem i duší.

Výtvarce a činnostem s tím spojených se věnuji od doby, kdy jsem se naučil držet tužku v ruce a vyjadřovat své pocity na kus papíru. Po řadu let jsem navštěvoval základní umělecké školy, do které jsem přestal chodit v období maturit, abych se mohl učit..a co čert nechtěl, stejně jsem si na kreslení a malbu opět čas našel.

Říká se, že když na něco nemáš čas, hledá se ještě lépe a napadají tě myšlenky, jakési stavebnice projektu, které by tě za normálních okolností nenapadly. Mě napadlo, že by bylo velice zajímavé své kresby a malby zakomponovat do koláže, ze které by vzniklo tričko (podslovem tričko si představ chodící obraz). Celkově jsem znechucen z toho,    kolik lidí dá na oblečení z obyčejné konfekce a bojí se exprerimentu. Chtěl jsem to změnit.

Když něco maluješ, chceš do toho dát ze sebe všechno. Někdy toho dáš až moc a zjistíš, že bys o tom mohl napsat knížku (nebo taky blogísek). Proč psát blogísek, když to může být příběh na pár řádků, kterej vystihne celý obraz. Tak je tomu například u trička Amen, který jsem vydal jako třetí a dočkalo se největší popularitě. Troufám si říct, že největší marketingový podíl na tom má Mariana z rodu Prachařů, která mi nesmírně vesmírně pomohla a budu jí za to děkovat až do konce konců. Amen je jakousi alfou a omegou zapálenosti do toho, co miluješ. Kříž, baletka a krev, to bude Ježíšova družka, ne? Nebude, je to holčina, která je do toho, co miluje (balet, pro nechápající), zapálena celou svou duší.. až do halleluja (proto ten kříž, který si nese celý svůj život na zádech).

Dalo mi to hodně práce, bezesných nocí u akvarelu nebo oleje, ale ani jedné prokreslené minuty nelituji. Vím, že jsem teprve na začátku dlouhé cesty, která bude plná růží s trny, ale mě to baví a nehodlám se své vize, kdy budou všichni nosit trička s příběhem, vzdát. A nemyslete si, to nejlepší tu ještě nebylo, ale teprve příjde!