Vyhlášená coura

Jednou za pár týdnu se objevím doma, ve svém městě, kde jsem žil po rozvodu rodičů. Ve skutečnosti je to díra, která nosí titul „město“. Důvodem je ukázat se matce, přesvědčit ji, že jsem nezhubl a že kruhy pod očima opravdu nejsou příznakem AIDS. Sejít se s kamarády a říct jim, co je nového. Potkat své bývalé lásky, milence a kluky na jednu noc. Je zajímavé, jak se všichni vlezou do tak malého města. Pokaždé, když se rozkřikne, že jsem zpět, stávám se žádaným zbožím. Kluci mě chtějí vidět, zvou mě do baru, nebo k sobě a neustále spamují otázkou kdy mam čas. Ti kluci se nechtějí vidět jen proto, aby se podívali na hezkou tvářičku, chtějí si zašukat. Když jsem zpět, stává se ze mě vyhlášená městská coura, vědí to oni a vím to i já. Přesto všichni děláme, že o sex vlastně vůbec nejde. Je to naše hra. Kamuflujeme to za sklenicí vína, opilost a náhodu, že se to stalo.

Dnes jsem se sešel s klukem, se kterým spím skoro pokaždé, když jsem zpět. Věděl jsem, že jde o sex, vždy to končí sexem, ale nasral mě a tak jsem se zařekl, že s ním dnes spát nebudu. Sešel jsem se s ním v baru. Je starší, nyní už má i nějakou tu šedinu, což je sexy. Měl zpoždění. Šel jsem do baru sám, sedl si a objednal. Když dorazil, nebylo si najednou o čem povídat, občas nastalo trapné ticho. Po pár pivech jsem to vzdal. Při loučení se mě zeptal, zda půjdu k němu, odmítl jsem. Bavil jsem se jeho zklamaným výrazem, že nedostal to, pro co si dnes opožděně přišel.

Připomnělo mi to rande, které jsem měl před hodně, hodně dávnou dobou. Bylo to s jedním fešákem, po kterém jsem slintal. Byl vysoký, svalnatý, delší vlasy a krásně opálený, ale byl nudný. Procházeli jsme se a povídali si, což jsem tehdy považoval za značně romantické. Tedy já jsem povídal a on mlčel. Byl to strašně nudný učitel tělocviku. Rozkecal se, až když přišla řada na věci okolo sexu. Ne že bych na tohle téma začal konverzaci já. To on a dost neohrabaně. Prostě mi skočil do řeči, když jsem vysvětloval, jak jsem přišel na to, že jsem teplej.

„A co máš rád?“

Jako mladej a světem nezkaženej jsem začal střílet odpovědi typu:

„Zmrzlinu, pizzu, filmy, hudbu a bla bla bla … „

„Ne, myslím v sexu“

Když to dořekl, docela jsem se zarazil. Jelikož jsem s buzeranstvím teprve začínal, bylo to pro mě něco nového. Jistě, věděl jsem o existenci těchto „mužů“, přesto mě to zarazilo.

„Proč to chceš vědět?“

docela ho má otázka překvapila. Proč vlastně někdo chce vědět o někom, koho nezná, co má rád v sexu? Nestačí mu porno? Stejně se mu postaví, zatím co se procházíme a příchodem domů zapne právě to porno a na mé choutky si ani nevzpomene.

„Zajímá mě to, tak řekneš mi to?“

„Jo řeknu, ale až dostanu uspokojivou odpověď na to, proč tě to zajímá“

Ten večer jsme se o sexu už nebavili, vlastně jsme po tom večeru spolu už dále nemluvili. Večer pokračoval stejně i po nezodpovězené otázce, stále byl nudný. Při rozloučení řekl

„Napíšeme si. Ahoj“

Tehdy jsem doma stále hleděl na telefon, jestli náhodou napsal. Nenapsal. Druhý den jsem byl doslova v křeči, že nepíše. Za pár dnů po rande jsme viděl, že je online na iBku. Přemýšlel jsem, jestli mu mám napsat nebo čekat, jestli se ještě ozve. Ano, takhle blbej a naivní jsem byl.

Není čas ztrácet čas. Přesto, že jsem na návštěvě doma, šel jsem jako správná buzna před plavkovou sezonou cvičit. Známe to všichni, vypadat co nejvíc „hot“ i když na sobě máme mokré, přilnuté plavky nasáklé vodou a čuráka staženého do tvaru pipiny. Do fitka chodím těsně před zavíračkou, moc lidí už tam v tu dobu není. Přesto se lze dívat na nějaké borce ve sprchách. Je to nevinné koukání při snaze mít dokonalou postavu. Kromě pásu jsem dnes nijak necvičil, měl jsem na uších sluchátka a přemýšlel o různých věcech. Nechápu, jak se to mohlo stát, ztratil jsem přehled o čase a solidně přetáhl zavírací dobu. Polovina fitka byla zhasnutá, nikde nikdo. Začal jsem někoho hledat. Všiml jsem si, že za dveřma s nápisem „Výživový poradce“ se svítí. Zaklepal jsem a otevřel. Stál jsem jak opařený a on taky. „Výživový poradce“ byl ten nudnej tělocvikář, kvůli kterému jsem byl tehdy v křeči. První mě napadlo dělat, že nic. Že si jako nepamatuju nebo tak něco. On si pamatoval, takže to nešlo.

„Romane, co tady děláš.“  

„Byl jsem si zacvičit a nikdo už tu není. Můžeš mě pustit?“

„Aha a chceš pustit hned, nebo vydržíš pár minut. Já něco dodělám a půjdeme zároveň? Musíme to vzít zadem“

„V pohodě, počkám. Dám si mezitím sprchu a převléknu se.“

„Dobře“

„Fajn“

Sotva jsem otočil kohoutkem a spustilo se prvních pár kapek, kdo tam byl? ON! Taky nahatý. Asi nemusím říkat, jak to skončilo. Po pár letech dostal, co chtěl. No dobře nevím, jestli chtěl být před lety ošukaný ve sprše, teď ale byl.

Po sexu, který vlastně nebyl vůbec špatný, jsme odešli zadním východem. Zeptal se mě, jestli se ještě uvidíme, že můžeme jít na kafe, nebo tak. Zase moje zdvořilá strana impulzivně odpověděla, že ano. Dal mi svoji vizitku s tím, že mu mám napsat. Což jsem slíbil.

Přemýšlel jsem o tom, jak mu vrátit to, že se tehdy neozval.

Napadl mě super nápad. Doma jsem si stáhl jednu aplikaci, její funkce je strašně jednoduchá. Aplikace posílá smsky – plánuje dopředu množství zpráv a různé blbinky. Tahle aplikace a neomezený paušál je mocnou zbraní. V aplikaci jsem navolil 1500 zpráv, zadal jsem text „Ten sex, zas tak dobrý nebyl, abych tě musel vidět znova – Roman.“ a zprávu odeslal, postup jsme opakoval dvakrát. Bylo vtipné, když mi potom volal, jestli jsem se zbláznil a na pozadí jsem slyšel jak mu neustále pípá telefon.

Za těch pár let jsem se stal stejným kreténem jako je ON.