Ze života: Rozdíly mezi muži a ženami

Tak třeba barvy jo

Sedíme v hospodě a přijde na to identifikovat odstín modrý. Prostě klasická blankytná. Tohle slovo muži ale neznají. Ač jim o tom, jak je naprosto nezbytné, zpívá Zagorka už pěknou řádku let. A tak radši řeknou, že je to taková, no nebová. Když nás pobaví výraz nebová, zvrtne se klasickej páteční večer u piva na hru „Urči odstín modré.“ Ukazujeme azurovou: „No to je jasný“, hlásí kluci s výrazem na nás si nepřijdete, „přeci nebová v srpnu!“ V podobném duchu pokračovala hra až k „modrá jako moje auto“, kdy jsme to prostě vzdaly.

Nebo komplimenty (a beauty procedury)

Možná za to můžeme my s věčnými výčitkami, že jich dostáváme pod míru a tak jsou z toho muži vystreslí. Ten můj (Tomáš) teda určitě. Důkazem je story, jak jsem jednou šla ke kadeřníkovi:

Ráno odcházím a říkám, že mám dneska kadeřníka. Několik hodin PŘED kadeřnictvím si jdu koupit šaty na svatbu. Posílám Tomášovi fotku z kabinky ve výrazných modrých šatech až na zem. Než stihnu napsat „Co si o nich myslíš?“, přichází mi pohotová odpověď: „Krásný účes zlato!“

…No, aby to nebylo dlouhý, protože dlouhý příspěvky na webových denících nesnášim, tak o tom, jak šla kámoška na depilaci a přítel se jí pak zeptal, jestli jí tam ty nehty udělali hezký, zase jindy.

Muži jsou zkrátka občas trochu mimo. Odlišní. Naše protiklady. A proto je milujeme. Protože kdyby tyhle odlišnosti neexistovaly, byly by jen prázdný šablony webových deníků bez obsahu, depilace by nebyla obestřena tajemstvím a Zagorka by zpívala nesmyslně divnej refrén Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo nebové. (Text jí k tomu totiž napsal muž – původně to byla milostná SMSka. Na kterou jestli někoho sbalil, tak jsou dost mimo i ženský.) 

<a data-pin-do="embedPin" data-pin-lang="cs" data-pin-width="medium" data-pin-terse="true" href="https://www.pinterest.com/pin/10977592812544759/"></a>