BEZMOC

Ta zničující bolest uvnitř přerůstá do ohromné velikosti. Spalující pocit samoty, prázdna, čiré temnoty a ticha mě dohánějí k šílenství. Chladný, ale přesto dusný vzduch mě obklopuje a já mám pocit, že se nemůžu zhluboka nadechnout. Chybí mi pocit volnosti, který jsem dosud ani nikdy nezažila a pokud to takhle půjde dál, tak mě ani nečeká. Už to tu nevydržím. Do očí se mi hrnou horké slzy a já brečím jako malé dítě, kterému někdo sebral nejoblíbenější hračku, vlastně, když nad tím přemýšlím, tak si uvědomuji, že se tak i cítím. Naprosto bezmocná, s pocitem bezcenosti a naprostého nepochopení se sama sebe ptám, proč zrovna já. Nepřeji si nic jiného, než se moct odrazit od tohohle tmavého dna a doplavat až k hladině. Nic, než zažít ten hřejivý pocit toho, že na mně někomu záleží. Ale drsná skutečnost je bohužel zcela jiná. A tak ten hrozný pocit prázdnoty a ničeho mě bude sžírat dál, až nakonec ze mě zbyde pouze prázdná, bezduchá schránka. Stane se ze mě ovečka, bez vlastního názoru, beze stáda, která bude poslouchat prvního člověka, na kterého narazí. Pozoruji tmavý strop a jako každý večer přemítám nad věcmi, které by většinu jiných lidí nenapadly ani v nejtemnějších nočních můrách. Už jsem prostě taková, na venek veselá, společenská, občas až moc drzá. Ale upřímně nejraději bych se aspoň na týden zavřela v nějaké temné místnosti s nekonečnou zásobou filmů, seriálů, hudby, knih, jídla a pití. Přála bych si od všeho utéct, od všech starostí, problémů a maličkostí, které ač se nezdají hrozně život ztěžují. Možná je to zvláštní, ale i když vypadám společensky a v blízkosti svých přátel se jevím jako hyperaktivní, energický člověk, mám strach z lidí. Konkrétně z přímé konfrontace s nimi. Proto nemůžu sama jezdit autobusem, nakupovat, chodit do kina, k doktorovi. Vždycky, Když musím něco takového vykonat sama udělá se mi hrozně špatně, nedávno jsem se dokonce zhroutila. I když smutek je u mě na denním pořádku, tohle bylo něco jiného, ale nebylo to poprvé, kdy jsem to zažila. Stávalo se mi to už dřív, když jsem přišla o člověka, kterého jsem opravdu, milovala. Je to náhlý nával pocitů zbytečnosti, bezmoci a naprostého zoufalství. Ale myslim si, že Ty to dobře znáš.