Vyplivnut ve Vietnamu

Aneb prvních 24 hodin v kůži baťůžkaře.

Koupit jednosměrnou letenku směr Vietnam, poslat všechny v práci do prdele a zabalit si baťoh... Tak by se dal asi popsat začátek "cesty" na kterou jsem se vydal... Samozřejmě sehnat někoho kdo by jel na několik měsíců dobývat Jihovýchodní Asii je takřka nemožné, tak si budu muset vystačit sám se sebou.

Nikdo nemohl tušit, že nato doplatím už tak brzo... V nekončící frontě na odbavení mě došlo pivo a v tu chvíli jsem si uvědomil, že odteď už tu není nikdo kdo mě bude tahat z problému. Potom následovala klasika, blbeček co zdržuje u detektorů, namátková kontrola na výbušniny, která namátkou vybere vždycky vás a kabinka na pánském záchodě na které byl před váma Arab, který nepochopil, že se u nás sedá. Konečně letadlo.. Mám rád mezipřistání obvykle si vezmu letenky s velkou mezerou mezi sebou, abych podívat do měst, kam bych se obvykle nedostal. Jenomže Moskva v kraťasech a tričku není nic pro mě. Takže mi dvě hodiny bohatě stačili. Po přistání se samozřejmě kuřáci drali ven jak jak stádo divokých volů a já byl v čele. Ale Moskva nám to všem vysvětlila... Po půl hodině zběsilého pobýhání po letišti nám to všem došlo... Tady si nezakouříme a určitě si nezakouříme ani dalších deset hodin v letadle. Dlouho jsem neviděl tolik zlomených lidí pohromadě, jestli vůbec. Následovalo deset hodin žvýkání a snažení se usnout.

Přílet do Vietnamu byl hodně vyčekanej. Rychle pro vízum a poslat si trošku toho dehtu a benzenu do plic. Na internetu jsem si vytiskl formulář, v ledadle vyplnil a už se cpal do fronty dokud je ještě mladá. Už mě nic nomohlo zastavit, až teda na druhou stránku kterou jsem si nevytiskl. No nebudu to natahovat, další dvě jsem tam ztrávil. Cestou ještě koupit simku a mužu si jít vyudit plíce. Asi vám popisovat pocity, když se mi táhnul kouř přez jazyk až do plic nemá cenu.

Kdo nezná, nepochopí...

Šedesát korun stála cesta na hotel, kde na mě čekala postel abych nabral síli na večer. V deset jsem usoudil, že je čas vyrazit. Jako cíl dnešního večera jsem si vybral baťůžkařkou čtvrť Phạm Ngũ Lão. Ozářen neony a zaposlouchán do hlasité hudby jsem si vůbec nevšiml, že mi nikdo vzal peníze z pravé kapsy a do levý dal pytlík s místním kořením... Poslal jsem tam ješt dva drinky a jel jsem je na pokoj zkořenit.. A to bylo mých prvnich 24.hodin .

Pokračování příště... 😉

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.

Ohodnoť blog
5
Poslať správu

Chceš vedieť, keď Matej Kestler pridá nový blog?

Zadaj svoj mail a dostaneš upozornenie. Kedykoľvek sa môžeš odhlásiť.