STOPAŘOVY ZÁPISKY - LOFOTY

Dále na sever to nešlo, tak jsme se u oceánu otočili na patě a vyrazili na jih.

17.7.2019 Nuda, mokro, sprcha

Knivskjellodden - Nordkapp camp, 1 auto, 13km

Prší, už od noci prší a vítr buší do stanu. Nemůžeme se divit, taky jsme si ho postavili přímo před oceánem. Volíme vyčkávací metodu která nás ale přestává k večeru bavit. Záchranou je nám zpráva o tom, že kamarádova kamarádka pracuje 13km od nás v kempu a jsme zváni na teplou sprchu. Okamžitě balíme a vyrázíme. Jsou 4 stupně, prší a fouká ledový vítr. Štestí je, že jen co přicházíme na cestu, projíždí kolem nás auto a bere nás až na místo kam potřebujeme. Mokří a zmrzlí na kost se dostáváme do kempu

18.7.2019 Dáš si pivo?

Nordkapp camp - Birtavarre, 3 auta+ 1 autobus, 464km

Snad poprvé za cestu nás budí budík. Musíme vypadnout dříve, než přijede šéf. Je brzo ráno a auta jezdí pouze směr Nordkapp tak musíme po vlastních. Zhruba po hodině nás ale nabírá mladá slečna a veze nás do nejbližšího města. Rychlý nákup a šup na křižovatku. Jezdí tu více autobusů než aut, to kvůli trajektu, a tak jsme si jeden stopli. Nikdo kromě nás a řidiče tady není. Veze nás daleko a příroda kolem nás začíná znovu ožívat, konečně vidíme lesy. Stopli jsme si dodávku. Dva Rakušané a uvnitř dva Němečtí stopaři. Na uvítání dostáváme pivo,sekanou s chlebem a později i kafe na které máji uvnitř dodávky automat! Jedou až na Lofoty ale trajektem, nu což, vysazují nás na cestě a my znovu zvedáme palce. Už jsme blízko, cesta vede kolem jezera nad kterým se tyčí majestátní kopce jejichž vrcholky jsou stále pokryté sněhem. Zvuk vodopádů se nese na kilometry daleko. Už je sice večer, ale ještě nás svezla babička do další vesnice a obdarovala nás pivem. 

19.7. 2019 Trojkombinace

Birtavarre-Andenes, 1 dodávka, 1 auto, 1 kamion, 493km

Pohled ze stanu na hory a vodopády okolo je úžasný. Svítí slunce a je teplo, tak se rozhodujeme vyprat prádlo v řece. Stopování je tragédie, nikdo nám nechce zastavit a tak z nudy využívám svodidla jako slackline. Po více než hodině nás alespoň děda veze do další obce kde se nám podařilo stopnout kamion! Ten nás hodil před most který je vstupní brána na Lofoty. Tam nám zastavuje hippie dodávka s lidma co jedou na severní ostrov. Dneska je poslední den kdy má být vidět půlnoční slunce, tak jedeme s nimi. Parkoviště a kemp na pláži je narvaný k prasknutí a to není úplně podle našeho gusta a tak se vzdalujeme co nejvíce to jde.

20.7.2019 Nejhezčí výhled

Andenes-SheltterSnitindhytta, 1 karavan, 80km,

Jen co dojdeme na křižovatku zastavuje nám karavan a veze nás až na místo odkud začíná náš trek. Konečně do přírody, konečně pryč od prašných cest. Postupně se nám odkrývají krásy údolí. První zastávka je u vodopádu, který si prostě musíme vyfotit. A přitom taková blbost, jen padající voda. Skáčeme pod vodu a osvěžení pokračujeme. Cestička postupně vede přes mokřady a potoky až k úpatí kopců. Prudké stoupání do sedla vede kolem posledního jezera v tomto údolí. Máme výhled na celé údolí, nikoho nevidíme. Překračujeme sedlo a otevírá se nám výhled do druhého údolí. Je to ten nejhezčí pohled co jsem viděl. Údolí jenž lemují špičaté obrysy zasněžených horských hřebenů, pod nimi se ve svazích rozrůstají malé břízy až kde dnu celého údolí kde se rozpíná velké jezero. Sedíme a koukáme několik minut. Musíme dolů, tady není dřevo. A když nebude dřevo, nebude oheň. Když nebude oheň, nebude večeře. Když nebude večeře bude Stanislav protivný. 

21.7.2019 Mokré nohy

Somewhere in the wild, 0aut, 24km

Musím se přemlouvat, ale skáču do ledového jezera. Někdo by mohl tvrdit, že je to lepší probuzení než ranní káva. Já bych si s dovolením ale dal raději tu kávu, tu si ale dát nemůžeme, protože došel plyn. Zase šlapeme do kopce a slunce nám zahřívá už tak spocená záda. Počasí se ale mění ve chvíli kdy jsme po sněhovém poli došli na druhé sedlo. Fouká a mrholí. Sestupujeme dolů, nejdříve suťoviskem pak už přibývá i tráva. Mrholení se změnilo v déšť, tráva na vysoké kapradí a suché boty na rybník s Vibramovou podrážkou. Výhodou je to, že řeky které bychom se snažili normálně přeskákat, procházíme jako pěšinku. Poslední výstup na sedlo a už jen klesáme. Dolů mě žene představa o ohni kde uschneme a uvaříme, celý den jsme bez jídla. Zase ten kotník!  Podjel mi kámen v řece a kotník zase zlobí, málem jsem se i vykoupat. Pro jistotu si beru hůl na podpěru a připadám si jako Frodo na výpravě do Mordoru. 

22.7.2019 Den s úsměvem na tváři

Storvatnet-Sørvågen, 2 auta, 187km

Vylezám ze stanu a pohltí mě zima od jezera, ve spacáku bylo lépe. Rozdělávám oheň na čaj a poprvé v životě vařím kafe v moka konvičce v ohništi. Rukojeť sice trochu změnila tvar, ale mám kafe! Začíná mrholit a my rychle balíme a mizíme na cestu stopovat. Okamžitě nám zastavuje mladá slečna co jede do města Leknes. To se nám hodí, potřebujeme kavárnu s internetem abychom zažádali o víza do Íránu. Večer jsme chtěli jít jen za město do lesa, ale les tu žádný nebyl a tak stojíme u cesty s tím, že se posunem jen někam kde bude les. Zastavuje nám starší paní. Je hrozně přátelská a dost si rozumíme. Povídá nám jak to tady chodí a dává nám rady na cestu. Bere nás dokonce na večeři na rybí hamburgery. Je to dobrota, vysazuje nás na místě které je pro náš nocleh ideální a na cestu dostáváme flákotu a uzené sobí maso. Náš “barák” stavíme na kopci vedle jezera, nad vesničkou s výhledem na moře. 

23.7.2019 Bílkoviny a marmeláda

Sørvågen- Å, Oaut

Vydáváme se na protější stranu jezera, kde je alespoň nějaké dřevo, chceme si totiž opéct darované maso. Dřeva tu moc není, ale i tak si po půl hodině užíváme hostinu naší Michelinské kuchyně. Náš další plán je dojít do poslední vesničky na Lofotech, do vesnický Å. Myslel jsem, že to bude delší cesta, ale bylo to hned za kopcem. Na mapu jsme se nedívali, protože je jen jeden směr kudy se tam dostaneme. Zachutnala nám tady marmeláda a tak si večer kupujeme kilové balení. Na pár dní by nám mohla vystačit.  Za vesničkou je velké jezero, kde se nachází i náš dnešní base camp.

24.7.2019 Pěšky mezi městy

Å-Olenilsoya, O aut, 12km

Prší a my čekáme. Je čas oběda a venku se na chvíli ukazuje slunce, to je naše příležitost. Dneska je v plánu si projít vesničky na pobřeží. Počasí vypadá všelijak ale pršet naštěstí už znovu nezačíná. Dostali jsme doporučení na výstup na horu odkud je báječný výhled na ostrovy. Stojíme před nástupem na tento výstup a pozorujeme lidskou stonožku stoupající vzhůru k vrcholku. I přesto, že vrchol je v mlze, stejně tam jdou. Navíc celá cesta je po schodišti z masivních kamenů. Fuu, to není podle našeho gusta. Jdeme dál a po cestě narážíme na ohniště u moře, kde je i neplavené dřevo. Znamení, že je čas na oběd. Těstoviny+tuňák+ rajčatovo bazalková omáčka= Italiano. Touláme se vesničkami a přecházíme z jednoho ostrova na druhý.

25.7.2019 Socializace

Olenilsoya-Haukland, 2auta, 61km

Ráno se nenese v příliš dobré náladě. Jednak jsme celou noc museli poslouchat orchestr racků, který byl tak hlučný, že jsem si připadal jako bych stál na zimáku na Vsetíně a druhak došla marmeláda. Opravdu netuším kdo jí snědl. Batohy na záda a po pár dnech zvedáme palce. Paní z Polska, která nemá nervy na místní dopravu plnou karavanů, nás po spoustě nadávek vyhazuje v městě Leknes. Nákup a míříme k úpatí hor. Ještě kousek nás veze  starší pár a my se dostáváme na krásnou písečnou pláž hned pod kopci. Já bych nejraději šlapal do kopců, ale Jirkovi se tady líbí a tak stavíme barák. Po několika dnech konečně skáčeme do vody, už to bylo potřeba. Merino vlna sice nesmrdí, ale my ano. Největší vzrušení všech vandráků co tady dnes budou spát je vrtulník, který zachraňuje lidi z okolních hor a následně přistává na hlavní cestě. K večeru na pláži vyroste menší stanové město, snažím se stany spočítat, je jich kolem 50. Poprvé spíme mezi tolika lidmi.

26.7.2019 Nikdo není sám když má na salám

Mlha, všude mlha i tak ale stoupáme vzhůru do hor. Jdeme rychle, většinu věcí jsme s nechali dole v kempu. Sice nechápu jak si Jiří mohl s sebou vzít brašnu s foťákem a lodní pytel s vodou, který nese celou dobu v ruce. K dokonalosti chybí jen sandály s ponožkami a vypadal by pravý Čech při návštěvě Tater. Na vrcholu je parádně! Jsme nad mlhou, nad mraky, kolem nás je jen tohle bílé “moře” a z vykukují ostré špičky okolních vrcholů. Jen co jsem došel dolů na pláž, skočil jsem do vody. Jako jediný jsem byl v moři, dole je pořád mlha a zima. Balíme věci a chystáme se k odchodu, chceme se posunout do severních hor, ale oslovuje nás Ital co má stan vedle nás. Nabízí pivo a tak upoutal mou pozornost, dáváme se do řeči. Ani nevím co přesně se stalo, ale zve nás na večeři. Grilujeme na pláži a přidávají se k nám 3 ogaři že Švedska. Vytvořili jsme super partu a skvělou atmosféru.

27.7.2019 Závěrečná

Nevím co se v noci stalo, v 1 ráno jsme si házeli frisbee v mlze a ráno se probouzím do slunečného dne bez mraků. Přes den je nad 30 stupňů, docela teplotní skok, včera bylo 12. Švédové zítra odjíždí naším směrem a nabízí spolujízdu. Hmm, hory už nestíháme a tady je super parta - zůstáváme. Dáváme jídlo dokupy a vaříme společný oběd. Navečer se Tom a Robin vydávání do hor ale po hodině volají o pomoc, Robin spadl a krvací. Běžíme naproti s lékarníčkou. Rána je hluboká a tak musí do nemocnice. Dostal 5 stehů a lízátko, za to, že byl odvážný. Před půlnocí, když už většina lidí šla spát, se vydáváme na kopec nad pláží sledovat západ slunce. Přidávají se k nám i 3 holky, taky ze Švédska. Vracíme se po 1 hodině ráno a rozpalujeme grill, ideální čas na večeři. Náš poslední společný večer. Každý ráno míří domů, včetně nás. Je půl 4 ráno a nás čeká poslední noc na Lofotech. 

Text je súčasťou Refresher Blogu, nie je redakčným obsahom. Administrátorov môžete kontaktovať na blogy@refresher.sk.

Ohodnoť blog
2
Poslať správu
Stopař, tulák, milovník kávy a hudby co dal výpověď v práci a vypadl do světa.

Chceš vedieť, keď stanislav.majdloch pridá nový blog?

Zadaj svoj mail a dostaneš upozornenie. Kedykoľvek sa môžeš odhlásiť.