První úspěch

Když jsem v roce 2007 tenhle sport poznal, tak byl téměř na vrcholu a skoro každý u sebe hakysak nosil. V tu dobu jsem se chtěl hned naučit některé triky, protože to byla věc, kterou ne každý uměl. Většinou se dělaly jen panenky a nic víc.

Začátky byly náročné. Držíte v ruce pár gramový míček a teď co s ním, aby hned nespadl na zem. Popravdě to se na začátku dělo běžně a je potřeba velká vůle a trpělivost, aby se člověk nenechal odradit.

Základem bylo udělat co nejvíce panenek, abych mohl přejít na některé základní triky. Když zvládnete alespoň 100 kopů, můžete se pomalu posunout dál.

Další základní trik je tzv. ,,cesta kolem světa”. To je trik, při kterém máte hakysak na špičce boty, musíte ho vyhodit obtočit nohou kolem dokola a znovu chytnout na špičku boty - tenhle trik jsem uměl za 14 dní.

Tímhle tempem jsem pokračoval necelý rok, kdy jsem se jel původně jako fanoušek podívat na mistrovství ČR. Triky, které dělali ostatní hráči jsem absolutně nechápal :)

V tu dobu jsem uměl jen pár triků a nakonec jsem se mistrovství zúčastnil i jako soutěžící. Soutěžil jsem v kategorii intermediate (začátečníci) a hned se mi podařilo získat 3.místo. V tu chvíli to pro mě bylo něco!

Rozhodně jsem měl motivaci trénovat a účastnit se závodů dál. Během dalších 2 let jsem se ale závodů neúčastnil, až v roce 2009. V tom roce se konalo mistrovství Evropy v polském Strzelině, což byly moje první velké závody. Byla pro mě velká motivace sledovat hráče z celé Evropy.

Na mistrovství Evropy jsem už ale musel nastoupit mezi profesionály, kde jsem neměl žádnou šanci na úspěch. I tak to pro mě byl úspěch už jen tím, že jsem se mohl zúčastnit.

Další závody a vlastně i největší přišly 2 měsíce po mistrovství Evropy. Bylo to mistrovství světa v Berlíně, kam jeli i kluci, se kterýma jsem trénoval, a kteří mě učili. Byla to skvělá příležitost zažít závody světového formátu. V tu dobu jsem hrál přibližně 3 roky a nastoupil jsem opět mezi profesionály, mezi hráče, kteří hráli i několik let a byli daleko dál než já. Bohužel jsem hrál jen kvalifikaci a do semifinále jsem se už nedostal. Holt tam byla velká konkurence a já neměl skoro žádné zkušenosti. I dneska ale na tyhle závody vzpomínám, protože to byly jedny z největších, které jsem kdy zažil.