Internetové hraní jako problém | psycholog Marek Horňanský

Herní svět nabízí prostor pro fantazii, soutěživost i spolupráci. Může být inspirativní, tvořivý a obohacující. Stejně jako u jiných forem digitálního obsahu však i zde existuje tenká hranice mezi zdravým užíváním a problémovým chováním. Právě na této hranici se formuje fenomén známý jako porucha internetového hraní, odborně označovaná anglicky jako Internet Gaming Disorder (IGD), která může mít závažné dopady na psychické, sociální i fyzické zdraví člověka

IGD je definována jako vzorec chování, při němž dochází ke ztrátě kontroly nad hraním, upřednostňování her před jinými životními aktivitami a pokračování v hraní navzdory negativním důsledkům. Tento stav se netýká pouze dospívajících – ohroženi mohou být i dospělí a senioři, zejména v kontextu rostoucí dostupnosti her na mobilních zařízeních a sociálních sítích. Diagnostická kritéria, jak je uvádí například Světová zdravotnická organizace (WHO) v rámci klasifikace, zahrnují devět symptomů, z nichž musí být splněno alespoň pět po dobu jednoho roku. Patří mezi ně například intenzivní zaujetí hraním, abstinenční příznaky při omezení hraní, nárůst tolerance, ztráta kontroly, pokračování v hraní i přes problémy, klamání o rozsahu hraní, používání her jako úniku před negativními emocemi, ztráta zájmu o jiné aktivity a ohrožení vztahů či pracovních příležitostí. Zajímavé je, že samotný čas strávený hraním není rozhodujícím faktorem. Porucha se může projevit i při relativně nízkém počtu hodin denně, pokud jsou přítomny výše uvedené symptomy.

Z pohledu psychologické diagnostiky bývá IGD často přirovnávána k patologickému hráčství, avšak liší se v několika klíčových aspektech. Zatímco patologické hráčství je obvykle motivováno touhou po výhře a finančním zisku, IGD může být poháněna potřebou úniku, seberegulace, sociální interakce nebo naplnění vnitřních psychologických potřeb. V praxi se setkávám s různými formami, přičemž nejvíce ohroženou skupinou jsou adolescenti a mladí dospělí. Výzkumy ukazují, že IGD často souvisí s dalšími psychickými obtížemi, jako jsou deprese, úzkostné poruchy, ADHD nebo nízká sebehodnota. V některých případech může být hraní her způsobem, jak zvládat stres nebo se vyrovnávat s náročnou životní situací. To však neznamená, že jde o zdravý copingový mechanismus. Naopak, dlouhodobé setrvávání v tomto chování může vést ke zhoršení psychického stavu, narušení mezilidských vztahů, problémům ve škole či práci a celkovému snížení kvality života.

V oblasti léčby se jako přístup osvědčila např. kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která pomáhá klientům identifikovat a měnit maladaptivní myšlenky a vzorce chování spojené s hraním. KBT dokáže snížit symptomy IGD, zlepšit schopnost seberegulace a zvýšit celkovou životní spokojenost. Vedle KBT se zkoumají i další terapeutické přístupy, jako je mindfulness, rodinná terapie, využití virtuální reality nebo moderních technologií. Farmakologická léčba se uplatňuje zejména v případech, kdy je IGD komorbidní s depresí nebo úzkostnými poruchami. Výsledky některých studií naznačují, že určité léky mohou pomoci zmírnit symptomy IGD, avšak vždy je nutné zohlednit individuální kontext klienta. Úspěšná léčba IGD by měla být komplexní, personalizovaná a reflektovat nejen samotné herní chování, ale i širší životní souvislosti. Tedy vztahy, školní či pracovní povinnosti, emocionální stav a motivaci ke změně.

Jako psycholog vnímám IGD nejen jako poruchu, ale také jako příležitost k hlubšímu dialogu o tom, jak digitální technologie ovlivňují naše životy. Hraní her samo o sobě není patologické. Může být zdrojem radosti, učení, sociálního kontaktu i kreativity. Problém nastává tehdy, když se hraní stane dominantním způsobem zvládání života, když začne nahrazovat reálné vztahy, povinnosti a zájmy. V takovém případě je na místě odborná pomoc, porozumění a podpora. IGD je výzvou, kterou lze zvládnout. Pokud se na ni podíváme s otevřenou myslí, odborným nadhledem a lidským přístupem. Porozumět poruše hraní znamená porozumět úniku, ne před hrou, ale před realitou. IGD není jen o hrách, ale především o člověku, jeho potřebách, emocích, vztazích a životních výzvách. Ačkoliv se může zdát, že jde o moderní problém digitální doby, ve skutečnosti odráží hlubší psychologické procesy, jako je potřeba uznání, kontrola, zvládání stresu nebo hledání bezpečného prostoru. Tento komplexní jev si zaslouží citlivý přístup, odbornou diagnostiku a především pochopení – nikoliv odsuzování.

Pro rodiče, pedagogy, odborníky i samotné hráče je důležité vědět, že existují možnosti pomoci. Psychologická intervence, edukace, podpora zdravých návyků a otevřená komunikace mohou být klíčem ke změně. Prevence začíná porozuměním. A právě o to se tento článek snažil. Pokud jste se v některých popsaných rysech poznali vy nebo někdo z vašich blízkých, nezoufejte. Hraní samo o sobě není problém. Problémem se stává až tehdy, když začne ovládat náš život. A právě tehdy je čas se zastavit, podívat se na sebe upřímně a případně vyhledat pomoc. Protože zdravý vztah k technologiím je možný a stojí za to ho budovat 🙂 Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografie:

Russell J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook. UK Cambridge University Press, 2022. ISBN 1009152483

Nolen-Hoeksema S. Atkinson and Hilgard's Introduction to Psychology. UK Cengage Learning EMEA, 2014. ISBN 1408044102

Geiser J. Lehrbuch Allgemeine Psychologie. Outlook Verlag, 2024. ISBN 3368659308

PhDr. Marek Horňanský psycholog